Jak se můžu dozvědět víc o svých rodičích?
Mladí lidé se ptají
Jak se můžu dozvědět víc o svých rodičích?
Jessica a její rodiče večeří společně s přáteli. Během jídla jedna z dospělých mamince Jessiky říká: „Nebudeš věřit, koho jsem nedávno potkala! Richarda, toho kluka, co jsi s ním chodila na střední škole.“
Jessice překvapením vypadne příbor z ruky. O Richardovi nikdy neslyšela!
„Ty jo, mami! Tys před tátou chodila ještě s někým jiným? To jsem vůbec nevěděla!“
UŽ SES podobně jako Jessica dozvěděl o svých rodičích něco, co tě překvapilo? Pokud ano, možná sis říkal, co dalšího o nich asi ještě nevíš.
Jak to, že se o svých rodičích máš pořád co dozvídat? Co užitečného ti může přinést, když je líp poznáš? A jak to můžeš udělat?
Určitě nevíš všechno
Zamysleme se teď nad tím, proč možná o svých rodičích nevíš všechno. Někdy za to může vzdálenost, která vás dělí. „Naši se rozvedli, když mi bylo osm,“ říká Jacob *, kterému je teď 22. „Od té doby jsem se s tátou vídal jenom několikrát do roka. Je tolik věcí, které bych o něm rád věděl.“
Ale i když s rodiči žiješ, pravděpodobně ti o sobě neřekli všechno. Proč ne? Stejně jako každý z nás, i oni se stydí za některé chyby, které v minulosti udělali. (Římanům 3:23) Možná taky mají obavy, že když ti o nich řeknou, klesnou v tvých očích nebo to pak zneužiješ jako omluvu pro svoje jednání.
Často ti rodiče o některých věcech nepověděli zkrátka jenom proto, že na ně nikdy nepřišla řeč. Mladý Cameron říká: „Je neuvěřitelné, že s rodiči žiješ tak dlouho a stejně se o nich pořád můžeš dozvídat něco nového.“ Co kdybys byl iniciativní a zkusil rodiče rozpovídat? Uvažuj o tom, jaký užitek ti to může přinést.
1. Rodiče tvůj zájem pravděpodobně ocení. Určitě je potěší, že se o ně zajímáš a ptáš se na jejich život. A kdo ví — možná se pak budou snažit víc chápat tebe a tvoje pocity. (Matouš 7:12)
2. Pomůže ti to rodičům líp rozumět. Pocházejí tvoji rodiče z chudších poměrů? Pak možná dokážeš líp chápat, proč jsou teď tak šetrní, i když tobě to připadá zbytečné.
Když pochopíš, proč rodiče nějak uvažují, může to pro tebe být v mnoha směrech prospěšné. Například Cody poznamenal: „Když znám názory rodičů, můžu, ještě než něco řeknu, přemýšlet o tom, jak to na ně bude působit.“ (Přísloví 15:23)
3. Bude pro tebe snazší mluvit s nimi o sobě. Osmnáctiletá Bridgette vypráví: „Nevěděla jsem, jak mám tátovi říct, že se mi líbí jeden kluk. Když jsem se k tomu nakonec odhodlala, zavzpomínal, jak se poprvé zamiloval on a jak byl tehdy šťastný. Dokonce mi řekl i o tom, jak se s tou holkou rozešel a jak to pro něj bylo těžké. Díky tomu jsem se mu pak dokázala svěřit se svými pocity.“
4. Můžeš se něco naučit. Zkušenosti tvých rodičů ti můžou pomoct vyrovnat se se zklamáním a s problémy, které zažíváš ty. „Rád bych věděl, jak se rodiče dokázali postarat o tak velkou rodinu, když jsme každý měli jiné fyzické, citové i duchovní potřeby,“ říká šestnáctiletý Joshua. „Určitě se z toho můžu hodně naučit.“ V Bibli čteme otázku: „Není mezi letitými moudrost a porozumění v délce dnů?“ (Job 12:12)
Buď iniciativní
Jestliže se chceš o svých rodičích dozvědět víc, jak to můžeš udělat? Tady je několik návrhů.
Vyber vhodnou chvíli. Nemusí to být nic formálního. Spíš se snaž využívat běžné situace, třeba když si jdete zahrát s míčem, společně na něčem pracujete, jdete se projít nebo někam cestujete. Cody, o kterém už byla zmínka dřív, říká: „Povídám si s rodiči, když někam jedeme autem. Je samozřejmě jednodušší nasadit si sluchátka a něco poslouchat nebo spát, ale zjistil jsem, že začít rozhovor rozhodně stojí za to.“
Ptej se. I když už vhodná chvíle nastane, není realistické očekávat, že ti mamka zničehonic začne vyprávět, jak se poprvé bláznivě zamilovala, nebo se táta jen tak zmíní o tom, jak naboural auto svých rodičů. Ale možná ti takové věci řeknou, když se zeptáš. Tipy na různé otázky najdeš v rámečku na straně 12.
Přizpůsob se. Odpověď na jednu otázku často vede k vyprávění dalších příběhů nebo k jiným tématům. Možná budeš v pokušení vrátit se k původnímu tématu, ale nedělej to. Tvým cílem přece není jen získat nějaká fakta. Chceš si k rodičům vytvořit bližší vztah a jedním z nejlepších způsobů, jak to udělat, je bavit se s nimi o tom, co mají na srdci oni. (Filipanům 2:4)
Projev rozlišovací schopnost. „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž Přísloví 20:5) Rozlišovací schopnost potřebuješ zvlášť tehdy, když se chceš rodičů zeptat na nějaké citlivé téma. Možná tě například zajímá, jestli táta ve tvém věku udělal něco, za co se teď stydí a co by dneska udělal jinak. Ale než se do takových témat pustíš, bude lepší, když začneš otázkou: „Nevadilo by ti, kdybych se zeptal . . .?“
s rozlišovací schopností ji načerpá.“ (Buď taktní. Když ti rodiče vypráví o sobě, buď „rychlý k slyšení, pomalý k mluvení“. (Jakub 1:19) Tvoje reakce můžou být různé, ale nikdy rodiče nezesměšňuj ani je neurážej kvůli tomu, co ti právě řekli. Poznámky typu „Prosím tě, jak jsi tohle mohl udělat?“ nebo „Tak proto jsi na mě tak přísná!“ asi nepřispějí k tomu, že ti mamka nebo táta budou vyprávět něco dalšího. A nepřispěje k tomu ani to, když budeš o takových důvěrných věcech mluvit s někým mimo rodinu.
Nikdy není pozdě
Tyto návrhy ti můžou pomoct dozvědět se víc o rodičích, když s nimi ještě žiješ pod jednou střechou. Ale co když ses už odstěhoval? Ty samé zásady ti pomůžou vztah s rodiči upevnit. Nebo pokud máš pocit, že jsi jednoho rodiče vlastně moc nepoznal, pomůžou ti vztah s ním vytvořit.
Přesně to zažil Jacob, o kterém jsme se zmínili dřív. Dnes už žije sám a říká: „V poslední době jsem tátu poznal líp a mám z toho radost.“Ať tedy s rodiči bydlíš nebo ses už odstěhoval, nikdy není pozdě na to, dozvědět se o nich víc. Zkus k tomu využít podněty uvedené v tomto článku.
Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb
[Poznámka pod čarou]
^ 9. odst. Některá jména v tomto článku byla změněna.
K ZAMYŠLENÍ
▪ O kterém tématu zmíněném v tomto článku si chceš s rodiči popovídat?
▪ Jak ti to, že se o rodičích dozvíš víc, pomůže líp rozumět sám sobě?
[Rámeček a obrázek na straně 12]
Na co se rodičů můžeš zeptat:
MANŽELSTVÍ: Jak se seznámili? Co je na tom druhém upoutalo? Kde bydleli po svatbě?
DĚTSTVÍ: Kde se narodili? Jak vycházeli se sourozenci? Byli na ně rodiče přísní?
ŠKOLA: Který předmět je ve škole nejvíc bavil? Který byl nejhorší? Měli nějakého oblíbeného učitele? Proč ho měli rádi?
PRÁCE: Co bylo jejich prvním zaměstnáním? Bavilo je? Pokud by si mohli vybrat jakoukoli práci, co by dělali?
ZÁJMY: Kdyby mohli navštívit jakékoli místo na světě, které by to bylo? Jakému koníčku nebo zájmům by se rádi věnovali?
VÍRA: Byli vychováváni jako křesťané? Pokud ne a nyní křesťané jsou, proč se o Bibli začali zajímat? Co pro ně bylo nejtěžší, když podle biblických zásad začali žít?
HODNOTY: Co je podle nich nejdůležitější pro dobré přátelství? pro šťastný život? pro hezké manželství? Jakou nejlepší radu kdy dostali?
Tip: Vyber si některé z těchto otázek a snaž se odhadnout, jak na ně rodiče asi odpoví. Pak jim je polož a jejich odpovědi porovnej s těmi, jaké jsi čekal.
[Rámeček na straně 13]
PODNĚTY PRO RODIČE
Společně s manželem, dcerou a několika přáteli večeříte. Během rozhovoru se vaše kamarádka zmíní o někom, s kým jste chodila ještě před tím, než jste potkala svého manžela. Tenhle příběh jste své dceři nikdy nevyprávěla. A ona teď chce vědět víc. Co uděláte?
Většinou bývá nejlepší, když na otázky svých dětí reagujete vstřícně. Vždyť kdykoli se vás dítě ptá a vy mu odpovídáte, tak spolu přece komunikujete — a to je něco, co si přeje většina rodičů.
Kolik byste toho ale dceři nebo synovi měli o své minulosti říct? Je jen přirozené, že některé informace byste si raději nechali pro sebe. Pokud je to ale vhodné, můžete svému dítěti odhalením některých svých chyb a problémů pomoct. Jak to?
Uvažujte o tomto příkladu: Apoštol Pavel jednou přiznal: „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné . . . Já ubohý člověk!“ (Římanům 7:21–24) Tato slova inspiroval Jehova Bůh a postaral se o to, aby byla zaznamenána do Bible a aby se k našemu užitku dochovala až dodnes. (2. Timoteovi 3:16) A pro nás užitečná opravdu jsou. Vždyť kdo z nás se s Pavlovým vyjádřením neztotožňuje?
A podobně, když se vaše děti dozví nejen o dobrých rozhodnutích, ale také o chybách, které jste udělali, pomůže jim to se k vám přiblížit. Je pravda, že jste vyrůstali v jiné době. Ale i když se doba změnila, lidská povaha je pořád stejná a nezměnily se ani biblické zásady. (Žalm 119:144) Když se svými dospívajícími dětmi budete mluvit o tom, s jakými náročnými situacemi jste se potýkali a jak jste je řešili, může jim to pomoct při řešení jejich problémů. Cameron říká: „Když se dozvíš, že rodiče stáli před podobnými problémy, jako máš ty, pomůže ti to pochopit, že nejsou dokonalí a že máte hodně společného. Když pak řešíš něco jiného, přemýšlíš, jestli se s tím rodiče taky nesetkali.“
Jedno upozornění: Ne každé vyprávění musíte zakončit poučením. Možná se obáváte, že si z toho váš potomek vyvodí špatný závěr, nebo že si tím dokonce bude ospravedlňovat, když podobnou chybu udělá on sám. Ale místo abyste ze svého vyprávění vyvozovali nějaké poučení („Proto bys nikdy . . .“), stručně řekněte, jak se na to díváte vy („Když se ohlížím zpět, je mi líto, že jsem to udělal, protože . . .“). Váš syn nebo dcera si tak mohou z vaší zkušenosti odnést něco důležitého, aniž budou mít pocit, že jim dáváte kázání. (Efezanům 6:4)
[Rámeček na straně 13]
„Jednou jsem se mamce svěřila, že je mi líp se spolužáky než se spolukřesťany. Další den jsem od ní na stole našla dopis. Psala v něm, že i ona měla ve sboru málo přátel. Zmínila se o několika postavách z Bible, které Bohu sloužily, i když neměly nikoho, kdo by je v tom podporoval. Taky mě pochválila za to, že se snažím hledat si dobré přátele. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že takový problém nemám jenom já, ale že se s ním potýkala i mamka. Když jsem se to dozvěděla, rozbrečela jsem se. Její dopis mě moc povzbudil a dodal mi sílu dělat to, co je správné.“ Junko, 17, Japonsko
[Obrázek na straně 11]
Popros rodiče, aby ti ukázali fotky nebo jiné věci z minulosti. Často se z toho může vyvinout živý rozhovor