Moje růžová knížka

Vypráví Cynthia Newellová

KDYŽ mi bylo sedm let, jedna holčička z našeho školního autobusu ve Shreveportu ve státě Louisiana mi nabídla růžovou knížku s názvem Naslouchat velkému Učiteli. Řekla, že mi ji nechá za 50 centů. Šly jsme tedy k nám a společně jsme ty centíky odpočítaly.

Tu růžovou knížku jsem měla moc ráda. Zanedlouho potom jsem onemocněla a musela jít do nemocnice. Naši mě chtěli nějak potěšit, a tak mi z mé milované knížky četli. Když jsem však byla starší, vracela jsem se k ní čím dál méně, protože byla určena hlavně dětem. Dozvěděla jsem se z ní sice mnoho důležitých věcí, ale už jsem potřebovala jít hlouběji. Rozhodla jsem se proto, že každý týden navštívím nějaký kostel, abych našla biblické odpovědi na své otázky. Uspokojující odpovědi jsem však nikde nedostala.

V době, kdy jsem začala chodit na střední školu, pro mě náboženství již nebylo tak důležité, i když jsem stále toužila porozumět Bibli a pravidelně ji četla. Jednou jsem si všimla, že jistá spolužačka se nepodílela na slibu věrnosti vlasti. Zeptala jsem se jí proč a ona odpověděla: „Již jsem slíbila věrnost Jehovovi, jak bych tedy mohla takový slib dát současně Bohu a vlajce?“ Bylo to zcela logické. „Kdo je ale Jehova?“ napadlo mě.

Na každou otázku, kterou jsem jí položila, mi dala biblickou odpověď. Říkala jsem si: „Kde se to dozvěděla? Jsme stejně staré, a přitom ona ví o Bibli všechno!“ Spolužačka mi vysvětlila: „Učím se o Bibli v sále Království.“ Nadšeně jsem přijala její pozvání, abych v neděli přišla na shromáždění. Navštívila jsem každý kostel ve městě, ale z nějakých důvodů jsem sál Království svědků Jehovových přehlédla. V tu neděli jsem pochopila, že jsem našla místo, kde se vyučuje biblická pravda.

Po shromáždění jsem šla k pultu s literaturou. A tam jsem v horní přihrádce uviděla známou růžovou knížku. Bylo to už deset let, co jsem ji od holčičky v autobuse dostala, takže jsem si nepamatovala, kdo mi ji vlastně dal. V tu chvíli jsem si však vzpomněla — byla to Nancy, tatáž dívka, která mě teď pozvala na shromáždění.

Každý týden jsem měla biblické studium a dělala jsem rychlé pokroky. Růžová knížka mi dala velmi dobré základy, takže to, co jsem se na biblickém studiu dozvídala, mi ihned dávalo smysl. Zakrátko jsem svůj život  zasvětila Jehovovi a v roce 1985 jsem byla ve věku osmnácti let pokřtěna. Nancy se mezitím přestěhovala na Floridu a ztratily jsme kontakt.

Po několika letech jsem se vdala. V roce 1991 jsme s manželem Drewem začali sloužit jako průkopníci v malém městě ve východním Texasu. Co se ale stalo s Nancy? Neměla jsem tušení. Jednou večer, když jsem četla Strážnou věž z 1. prosince 1992, jsem vykřikla: „Našla jsem Nancy! Našla jsem Nancy!“ Byla na fotografii z poslední graduace školy Gilead. S manželem Nickem Simonellim byli přiděleni do Ekvádoru.

V roce 2006 jsme se s manželem dali k dispozici jako dobrovolní pracovníci pro mezinárodní stavební projekty svědků Jehovových. Byli jsme nadšení, když jsme se dozvěděli, že prvním projektem, na kterém budeme pracovat, je rozšíření ekvádorské odbočky. Hned první den jsem se v odbočce potkala s Nancy. Náhodou tam právě ten den přišla na návštěvu. Padly jsme si kolem krku — bylo to 32 let poté, co mi dala růžovou knížku! Jsem Jehovovi velmi vděčná za tu knížku i za dívku, která mi ji nabídla.

[Rámeček a obrázky na straně 23]

OVLIVNILY ŽIVOT MILIONŮ LIDÍ

Kniha Naslouchat velkému Učiteli byla v tisku 32 let. V roce 2003 vyšlo její revidované vydání, které má název Co se dozvídáme od Velkého učitele. Obě tyto knihy pojednávají o Ježíšově učení. Doposud jich bylo vytištěno přes 65 milionů, a to ve více než 100 jazycích. Knihu Co se dozvídáme od Velkého učitele můžete získat od některého ze svědků Jehovových v místě vašeho bydliště.

[Obrázky na straně 23]

Vložené obrázky: Když jsme se setkaly jako děti

Cynthia

Nancy

Po letech v ekvádorské odbočce