Pohodlí ve sněhu
Pohodlí ve sněhu
OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE FINSKU
MRAZIVOU severskou zimu by člověk bez teplého oblečení a dobrých bot těžko snášel a možná by ji ani nepřežil. Mnoho zvířat se však dokáže s tímto ročním obdobím bez problémů vypořádat. Je jim příjemně nejen díky teplé zimní srsti či peří, ale také díky pozoruhodným izolačním vlastnostem sněhu.
Sníh je tvořen ledovými krystalky, jež vznikají přímo z vodní páry. Vrstva sněhu o síle 25 centimetrů odpovídá asi 2,5 centimetru vody. Z toho je zřejmé, že sníh obsahuje mnoho vzduchu, který vyplňuje prostor mezi jednotlivými krystalky. Sníh je proto vynikajícím izolačním materiálem, který chrání před extrémně nízkými teplotami, takže semena a rostliny mohou přečkat zimu až do jarního tání. Tato obrovská zásobárna zmrzlé vody pokrývající krajinu se potom rozpustí, zavlaží půdu a naplní bystřiny.
Život pod „pokrývkou“
Přímo pod sněhem rejdí v síti chodeb mnoho chlupatých zvířátek, která většinu času věnují tomu, že horečně shánějí potravu. Patří k nim rejskové, což jsou malí, převážně noční hmyzožravci příbuzní krtkům, a také lumíci a hraboši. Myši naproti tomu často pobíhají po sněhu a hledají bobule, ořechy a semena nebo okusují měkkou kůru mladých stromků.
Jak si tito malí savci udržují potřebnou tělesnou teplotu? Mnozí mají nejen teplou zimní srst, ale také rychlý metabolismus, který funguje jako vnitřní „kamínka“. Dá se proto očekávat, že budou potřebovat hodně „paliva“. Například rejsek musí denně spořádat téměř tolik hmyzu, larev a kukel, kolik
sám váží. Rejsek malý, který je nejmenším druhem rejska, sní v poměru ke své váze ještě více. Pokud tedy zrovna nespí, neúnavně shání potravu.Drobní savci jsou zase oblíbeným hlavním chodem predátorů, například sov a dvou příslušníků čeledi lasicovitých — hranostaje a kolčavy. Tito štíhlí a hbití lovci se při hledání kořisti umí v labyrintu skrytých sněžných chodeb obratně pohybovat. Dokáží dokonce ulovit králíky, kteří jsou větší než oni.
I sovy jsou na lovu. Puštík vousatý má tak citlivý sluch, že pokud vrstva sněhu není příliš silná, dokáže najít a sledovat hraboše, který je pod sněhem. Jakmile zjistí, kde kořist je, zaboří se do sněhu, chytne nic netušící oběť do silných pařátů a odnese ji pryč. Pokud ale sněhu napadne hodně, může se stát, že mnoho dravců hladoví, nebo dokonce hladem zemře, a že se jejich kořist přemnoží.
Mnohá zvířata se brání vyhladovění tím, že v zimě, kdy je potravy málo, spotřebovávají svou zásobu tuku, kterou si udělala během teplejších měsíců. Něco k snědku se však obvykle dá najít i v zimě. Například losi okusují mladé větve stromů, především borovic. Veverky si pochutnávají na výživných semenech, které si nashromáždily do zásobáren, a zajíci se sytí mladou kůrou, větvičkami a výhonky. Některé druhy ptáků se s oblibou živí zmrzlými bobulemi a mladými výhonky borovic.
Střemhlav do sněhu
Mnoho ptáků využívá izolační vlastnosti sněhu k tomu, aby si udrželi teplo, když přes den odpočívají nebo v noci spí. Dělá to například jeřábek lesní, tetřívek obecný, bělokur a také menší ptáci jako konopka, hýl a vrabec. Pokud je sníh hluboký a měkký,
někteří ptáci do něj vlétnou podobně, jako když se mořští ptáci vrhají do vody. Díky této chytré taktice nezůstanou na sněhu žádné stopy, které by predátoři mohli uvidět nebo ucítit.V závějích si ptáci vyhrabou vodorovnou chodbu, která může být až metr dlouhá. Finsky se jí říká kieppi. Během noci vítr zahladí jakoukoli známku toho, že se pod sněhem něco skrývá. Když se pak k takovému úkrytu blíží lidé, křupající sníh upozorní ptáka na možné nebezpečí. Pták začne prudce mávat křídly a vyrazí ze sněhu, takže to v první chvíli vypadá, jako by pod sněhem něco vybuchlo. Je to zážitek, při kterém překvapený výletník málem dostane infarkt.
Zimní kabát
Když se ve Finsku blíží zima, některá severská zvířata vymění letní srst či peří za zimní, aby na sněhu nebyla tak nápadná. Liškám polárním, zajícům bělákům a několika druhům lasiček naroste na podzim hustá bílá nebo téměř bílá srst.
Také bělokuři vymění hnědé skvrnité letní peří za čistě bílé. Na prstech, které mají během teplejších měsíců téměř holé, jim naroste husté peří a tak vzniknou praktické „sněžnice“. I v době, kdy k takové výměně srsti či peří dochází, jsou některé druhy zvířat dobře maskované před predátory, protože splývají s terénem, který je pokrytý sněhem jenom místy.
Napadlo vás někdy, jak je možné, že ptáci chodí po sněhu nebo ledu „bosí“ a nevadí jim to, natož aby jim to ublížilo? Mají totiž v nohou vynikající výměník tepla. Teplá tepenná krev ze srdce jde do opeřené části nohou a ohřívá studenou krev, která se z neopeřené části nohou vrací zpět.
Zvířata dokáží extrémní klimatické podmínky nejen vydržet, ale dokonce se jim v nich dobře daří. To platí jak na ledových pólech, tak v tropických pralesích. Lidé, kteří život v takových podmínkách zkoumají a filmují, za své úsilí obvykle sklízejí velkou chválu — a to právem. O co víc bychom tedy měli chválit toho, kdo všechny divy přírody vytvořil. Ve Zjevení 4:11 je napsáno: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“
[Rámeček a obrázek na straně 18]
Zima je neodradí
Svědkové Jehovovi ve Finsku se nepřestávají věnovat svým náboženským činnostem ani v zimě, kdy je potřeba se teple oblékat. Někteří z nich musí daleko cestovat na křesťanská shromáždění, ale dělají to rádi. Účast na takových duchovních programech neklesá ve venkovských oblastech ani během dlouhých zimních měsíců. Svědkové Jehovovi se také pilně věnují veřejné kazatelské službě. Mluvit s lidmi o Stvořiteli, Jehovovi Bohu, považují za takovou čest, že místo aby zůstali doma v teple, ochotně jdou druhým předávat dobrou zprávu o Božím Království. (Matouš 24:14)
[Obrázek na straně 16 a 17]
Buřňáci sněžní v jeskyni
[Podpisek]
S laskavým svolením Johna R. Peinigera
[Obrázek na straně 16 a 17]
Hranostaj
[Podpisek]
Mikko Pöllänen/Kuvaliiteri
[Obrázek na straně 17]
Labutě
[Obrázek na straně 17]
Zajíc
[Obrázek na straně 17]
Liška polární