Pojďte s námi na houby

Od našeho dopisovatele v České republice

MOŽNÁ jste si už na nich mnohokrát pochutnali, když jste jedli voňavou houbovou pizzu, lahodnou houbovou polévku, omáčku či salát. Nebo vás zaujal jejich zvláštní vzhled, díky kterému jsou houby vděčnou inspirací pro ilustrátory pohádek. Přemýšleli jste už někdy o tom, co to vlastně houby jsou a jak rostou? A kdo je může sbírat a jak? Společně se na to podívejme.

Základní druhy hub rozeznáte na první pohled. Nemají listy, nemají květy a nemají ani chlorofyl, takže nejsou zelené. Díky tomu často nápadně vynikají mezi okolní zelení. Mnohé mají velký klobouk posazený na jediné noze neboli na třeni. Mívají však nejrůznější tvar a barvu. Některé houby dokonce ve tmě světélkují. Houby jsou příbuzné plísním. Mnohé druhy však nemají podobu tradičních kloboukatých hub, ale přesto jsou řazeny do stejné skupiny. Některé připomínají například mořské korály a jiné rostou na stromech a vypadají jako miniaturní poličky na knihy.

Co jsou vlastně houby?

Vědci dlouho zastávali názor, že houby jsou zvláštním a poněkud záhadným druhem rostlin, ale dnes jsou považovány za vyšší druh plísní. Většina biologů je pokládá za samostatnou skupinu živých organismů, protože mají až příliš neobvyklou strukturu těla, růst i způsob výživy. Mnoho hub je jedlých a některé jsou i léčivé. Jiné mají halucinogenní účinky nebo jsou  jedovaté. Vědecky se houby nazývají Mycota nebo Mycetes a obor, který se zabývá jejich studiem, je označován jako mykologie.

Podivuhodné houby

Vědci dlouho nemohli přijít na to, jak se houby vlastně rozmnožují. Dnes již víme, že dospělá houba vypouští mikroskopické výtrusy, které jsou pak unášeny vzdušnými proudy. Když se výtrusy nakonec dostanou do půdy, přemění se v hustou síť jemných vláken, kterým se říká podhoubí neboli mycelium. Z této sítě pak vyrůstají plodnice. Právě to jsou ty houby, které známe a sbíráme.

Ke svému životu houby potřebují nejrůznější organické látky. V přírodě proto rostou především v lesích, zahradách a na travnatých plochách. Jako potrava jim slouží i nemocné nebo staré stromy, takže houby hrají důležitou úlohu při čištění lesa. Zpracováváním zbytků rostlin, listí a větviček houby pomáhají při tvorbě humusu, a obohacují tak půdu. Některé druhy hub žijí v symbióze se zdravými stromy a jinými rostlinami — podhoubí absorbuje z půdy vodu a živiny a část z toho předává rostlině. Rostlina na oplátku dodává některé látky houbě.

Houby také potřebují vlhko a teplo. Právě proto rychle rostou po letním dešti. Za příznivých podmínek některé houby dorostou do plné velikosti během jediné noci. Jeden druh potřebuje pouhých 10 až 14 dní na to, aby průměr jeho klobouku dosáhl 50 centimetrů. Jiné druhy vynikají délkou života. Podhoubí, z něhož vyrůstají plodnice, může žít i několik set let. Houby, které jsou součástí lišejníků, se podle některých údajů dožívají až 600 let.

Jinou zvláštností určitých druhů hub, například lanýžů, je jejich intenzivní pach. Psi dokážou ucítit lanýže na vzdálenost 20 metrů, a to navzdory tomu, že celá plodnice této houby roste pod zemí. *

Kdo houby sbírá?

V průběhu staletí lidé sbírali houby na mnoha místech. V některých částech západní Evropy a Severní Ameriky je sbírání hub téměř výlučně záležitostí profesionálů, kteří je pak  prodávají obchodníkům. Naproti tomu ve střední a východní Evropě je oblíbeným zvykem amatérský sběr hub. A zájem o houby tam není omezen jen na obyvatele venkova. I mnoho lidí z měst tráví víkendy v lese a sbírají houby. Fyzicky i duševně si při tom odpočinou a také si obohatí jídelníček. Jak se ale houby vlastně sbírají?

Do lesa se obvykle vyráží už časně ráno, kdy jsou houby čerstvé. Člověk pomalu prochází lesem a nahlíží do trávy, mechu nebo ke stromům, všude tam, kde houby často rostou. Vyplatí se mít pevné oblečení a dobré boty a do batohu si přibalit nepromokavý plášť pro případ, že by přišla nečekaná přeháňka. Houbař respektuje přírodu, a proto ji neničí a ani neplaší zvěř hlukem.

A podívejte se! Právě našel houbu. Sklání se k ní, a aniž se jí zatím jakkoli dotkne, zkoumá její vzhled, aby zjistil, zda je jedlá. Zajímá se pouze o plně vzrostlé houby, protože jen u nich lze bezpečně poznat, o jaký druh se jedná. Když si je dostatečně jistý, že houba je jedlá, vezme ji jemně za třeň — nikdy ne za klobouk — a vykroutí ji ze země. Ještě na místě ji očistí od zeminy a dalších drobných nečistot a také odkrojí všechny červivé nebo poškozené části. Vše, co z houby odkrojil, zakryje mechem nebo hlínou a očištěnou houbu dá do košíku. Igelitové tašky nebo plastové nádoby se zásadně nepoužívají, protože houby by se zapařily a zkazily, ještě než by je houbař donesl domů.

Sbírání hub může být i dobrou kolektivní činností. Jeden křesťan říká: „Nejprve jdeme jako skupina do kazatelské služby. Když skončíme, rádi zůstaneme spolu, abychom se navzájem potěšili. Někdy jdeme do blízkého lesa na společný sběr hub. Při hledání si vyprávíme zážitky ze služby a velmi příjemně tak strávíme čas.“

Jak houby zpracovávat

V kuchyni najdou houby všestranné využití. Některé mají vynikající chuť samy o sobě a mohou tvořit významnou součást hlavního jídla. Mnozí lidé si rádi pochutnají na klobouku velkého žampionu, který osmaží jako řízek. Nebo je možné celou plodnici nakrájet na kousky a osmažit se zeleninou. Jiné houby se pro svou kořeněnou chuť používají k dochucení nejrůznějších jídel. Pokud jsou vhodně tepelně upravené, mohou mít významné místo v dietní stravě i ve zdravé výživě všeobecně. Některé druhy hub jsou cenným zdrojem bílkovin, vitaminů a minerálů.

Houby se rychle kazí, a proto se musí zpracovat ještě v ten den, kdy je nasbíráte. Podle odborníků se člověk může špatně skladovanými houbami dokonce otrávit. Pokud tedy nasbírané houby nechcete sníst okamžitě, můžete je usušit nebo sterilizovat a potom jimi dochucovat jídlo v průběhu celého roku. Podrobnosti se dočtete ve většině houbařských atlasů.

Důležité upozornění

Pokud jste houby ještě nikdy nesbírali, ale rádi byste to vyzkoušeli, je velmi důležité, abyste se napřed o houbách něco dozvěděli. Zjistěte si, jaké houby u vás rostou a které z nich jsou jedlé a které jedovaté. Naučte se je rozeznávat. Možná se také rozhodnete obrátit se na odborníky. Poradit by vám mohli v některých lékárnách a samozřejmě u mykologa. Nikdy nesbírejte houbu jen proto, že je pěkná nebo hezky voní. Pokud si nejste stoprocentně jisti, o jakou houbu se jedná, nechejte ji být. Stačí jedna jedovatá houba, a celé jídlo je nejen nepoživatelné, ale dokonce nebezpečné. Pokud by se vám po jídle z hub udělalo nevolno nebo byste cítili bolest hlavy, okamžitě zavolejte lékaře.

Ať už houby sbíráte či nikoli, vždy můžete obdivovat jejich krásu. Složitá stavba a důležité funkce, které houby v přírodě mají, svědčí o tom, že nemohly vzniknout náhodou. Stejně jako další divy přírody, i houby vypovídají o moudrém a milujícím Stvořiteli. (1. Mojžíšova 1:11–13; Žalm 104:24)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Smrž

[Obrázek na straně 26]

Houževnatec jedlý (šiitake)

[Obrázek na straně 26]

Žampion dvouvýtrusý