Velké změny v krajině

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V NĚMECKU

„MUSELI jsme opustit domov a mé manželce to téměř zlomilo srdce,“ vypráví Dieter. „Naše jedenáctiletá dcerka Michaela z toho také byla nešťastná. Neměli jsme však jinou možnost.“ Jedná se snad o rodinu, která musela uprchnout z válečné zóny? Ne. Je to rodina žijící v důlní oblasti Německa.

Během posledních padesáti pěti let asi 33 000 lidí v německém Porýní prožilo totéž, co Dieter a jeho rodina. Byli přestěhováni, aby vznikl prostor pro otevření povrchových dolů na těžbu hnědého uhlí neboli lignitu. Rostoucí poptávka po energii vede k tomu, že každý rok je jen v Německu vytěženo z povrchových dolů asi 180 milionů tun hnědého uhlí. To odpovídá asi 25násobku odhadované váhy Cheopsovy pyramidy v Egyptě.

Jaký dopad to má na krajinu a na lidi, kteří v ní žijí? Jedna encyklopedie uvádí: „Rozsáhlá povrchová těžba často znamená velké přesídlování a drastické změny.“ (Brockhaus Enzyklopädie) * Podívejme se tedy na povrchovou těžbu v Porýní a na to, jak ovlivnila život lidí.

Povrchová těžba hnědého uhlí

Kolínsko-cáchská pánev na Dolním Rýnu je největším ložiskem hnědého uhlí v Evropě. Je to území téměř tak velké jako Lucemburské velkovévodství nebo Yosemitský národní park v Kalifornii v USA. Hnědé uhlí obvykle leží těsně pod povrchem. Bývá uloženo pod vrstvami štěrku, písku nebo hlíny, kterým se říká krycí vrstva a které se musí odstranit.

Používají se k tomu kolesová rypadla. Jedno takové rypadlo dokáže za den odstranit tolik krycí vrstvy, že by se tím naplnilo 16 000 kamionů. Aby se stěny povrchového dolu nesesunuly, jsou do nich vyhloubeny terasy. Tyto pracovní úrovně povrchového dolu jsou označovány jako lavice. Na obrázku vidíte kolesová rypadla, která tam pracují. Jsou to jedny z největších strojů na světě. Mají výšku 95 metrů, což je asi dvakrát víc, než měří socha Svobody v New Yorku.

Rypadlo odstraňuje materiál krycí vrstvy, který je pak přepravován pásovým dopravníkem. Zkuste si představit, kolik zeminy musí být z povrchového dolu odstraněno. Na každý krychlový metr vytěženého uhlí připadá v Porýní šest krychlových metrů krycí vrstvy.  Pásové dopravníky přepravují zeminu velmi rychle. I kdybyste jeli na kole, měli byste co dělat, abyste jim stačili. Všechny dopravníky vedou na jedno místo, odkud jsou různé materiály dopravovány tam, kam patří. Zemina z krycí vrstvy je odvážena na skládku. Uhlí je ukládáno do uhelných sil a potom se nakládá do železničních vagonů. Většina hnědého uhlí se spotřebuje v tepelných elektrárnách.

Pokud je to možné, materiál z krycí vrstvy se používá k zaplnění vytěžených dolů. Do vytěženého prostoru je vrstvu po vrstvě nanášena zemina, dokud jáma není plná. Zbývající materiál z krycí vrstvy je odvážen na skládky, kde je vršen na hromady vysoké až 200 metrů. Začlenit tyto kopce do krajiny a využít je pro zemědělskou a lesnickou činnost je velmi náročný úkol.

Jak snížit hladinu spodní vody

Povrchové doly nevyhnutelně mají velký dopad na krajinu a na přírodní cykly. Aby důl nebyl zaplaven, je potřeba hladinu spodní vody snížit na úroveň, která je nižší než nejhlubší bod dolu. Množství vody, jež je za tímto účelem každý rok v Německu odčerpáno, by pokrylo potřeby obyvatel největšího německého města Berlína na téměř tři a půl roku. Odčerpávání takového množství vody dělá starosti zejména ochráncům životního prostředí, kteří se obávají především toho, jaký dopad to bude mít na blízký Přírodní park Maas-Schwalm-Nette ležící na hranicích Německa a Nizozemska. Tento park je přírodní mokřinou, která je domovem mnoha rostlin a ptáků.

Pracovníci správy dolu však říkají, že není žádný důvod k obavám. Vypumpovaná voda se totiž v nevelké vzdálenosti od dolu opět vrací do země. Zčásti se to dělá pomocí vsakovacích jam. Předpokládá se, že díky tomuto opatření se místní území nezmění v pustinu.

Tvorba nové krajiny

Země se neustále mění. Každý rok je do oceánů odplaveno asi 25 miliard tun sedimentů, aniž by si toho kdo všiml. Když ale stojíme na okraji povrchového dolu, změny jsou nepřehlédnutelné. Zde je vytvářena nová krajina. Co to znamená pro Porýní?

V kolínsko-cáchské pánvi byly bývalé povrchové doly rekultivovány a změnily se v zemědělskou půdu, lesy a parky. Byly také změněny vodní toky i silnice a železniční tratě. Jedna publikace uvádí: „[Rekultivace] není pokus nahradit přírodu. Člověk pouze dokáže udělat jen to základní. Tu hlavní práci vykoná příroda sama.“ (Lignite Mining in the Rhineland, Těžba hnědého uhlí v Porýní) Dosud se podařilo rekultivovat více než 65 procent vydolovaného území, přičemž největší část z toho je využívána k zemědělství. Proto byla na vrstvu propustného podloží navezena vrstva úrodné půdy o síle asi dvou metrů. Několik let na tomto území hospodařily farmy patřící dolům, a pak byla půda dána k dispozici pro běžnou zemědělskou výrobu.

Malý úsek nových lesů s umělými jezery se stal chráněným územím. V rekultivované krajině se dokonce zabydlelo několik ohrožených  druhů živočichů. Patří k nim například krásný motýl bělopásek topolový a pták rákosník velký. Kromě toho se zde vyskytují i různé rostliny, jako je bublinatka obecná a vstavač vojenský. Obyvatelé Kolína nad Rýnem a Bonnu zjistili, že bývalé povrchové doly jsou místem, kde je možné odpočívat a odreagovat se.

Přesídlení a nový začátek

Jedním z nejnáročnějších úkolů souvisejících s povrchovou těžbou je přesídlení lidí, kteří bydlí přímo nad hnědouhelným ložiskem. Aby se mohlo začít s těžbou, bylo někdy nutné přestěhovat celé obce.

Přesídlování je potřeba velmi dobře naplánovat. Začíná se s tím asi 10 až 15 let předem. Jsou-li stěhovány celé obce, vynakládá se úsilí, aby i po přestěhování zůstali jejich obyvatelé spolu. Zkušenosti ukazují, že asi polovina lidí si přeje zůstat v téže komunitě, kde jsou jejich nynější sousedé. Jiní zase v přestěhování vidí příležitost začít znovu někde jinde. Lidé, kteří jsou přesídleni, dostávají kompenzace, ale některé věci není možné ohodnotit penězi. Jak chcete vynahradit například krásný výhled z okna svého obývacího pokoje nebo dobré vztahy, které máte se svými sousedy? V novém bydlišti může být všechno jinak.

Přesídlení však znamená nejen přestěhování, ale i trvalý zásah do prostředí, kde lidé žili. Rodiče nebudou nikdy moci svým dětem ukázat, kde vyrůstali a kde chodili do školy. Místa, kde strávili dětství, jsou nenávratně pryč. Jak se s tím lidé vyrovnávají? Náš redaktor se na to některých z nich zeptal.

Friedhelm žije ve vesnici, která má být přesídlena. Vyhlídka, že by si ve svém věku měl znovu postavit dům, není pro něj nijak lákavá. „Když jsme stavěli svůj první dům, hodně jsme se při tom naučili,“ říká jeho manželka Inge. „Teď už ale nemáme sílu na to, abychom to dělali znovu.“ Postavit nový dům, což může znamenat žít několik let na staveništi, je mnohdy velmi náročný úkol.

Werner a Margarethe si myslí, že většina lidí si díky přesídlení materiálně polepší. Ale pro některé, například pro seniory, zemědělce a obchodníky, může být přesídlení tvrdou ranou. Pro ty, kdo mají svou vlastní živnost, může být příliš nákladné, aby znovu začínali někde jinde. Naproti tomu jeden farmář, který byl přesídlen před více než 20 lety a který si vybudoval novou farmu na rekultivované půdě, říká, že to nakonec dopadlo celkem dobře. Snaží se „zaměřit se na to, jak svou situaci využít co nejlépe, protože okolnosti se stejně nedají změnit“.

To je pravdivý výrok. Dieter se svou rodinou, o nichž byla zmínka na začátku, si na svůj nový domov časem také zvykli. Jsou to jen tři z mnoha lidí, kteří museli být přesídleni. Povrchová těžba skutečně znamená velké změny pro krajinu i pro ty, kdo v ní žijí.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Kolesové rypadlo těží uhlí

[Podpisek]

Rheinbraun AG

[Obrázky na straně 23]

Důl je zaplňován úrodnou půdou

Bývalý povrchový důl po rekultivaci

[Podpisek]

Všechny fotografie: Rheinbraun AG