Vinné sklepy v Moldavsku

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MOLDAVSKU

JEDNO z předměstí moldavského hlavního města Kišiněva se jmenuje Cricova. Asi 80 metrů pod ním je labyrint tunelů, jejichž délka je 120 kilometrů. Tyto temné chodby vyhloubili lidé, kteří zde kdysi těžili vápenec.

Posledních 50 let však tato studená sklepení slouží jako dokonalé místo pro skladování těch nejlepších evropských vín. Nekonečné řady sudů a lahví zaplňují více než 60 kilometrů chodeb tohoto starého dolu. Je to prý největší vinný sklep v jihovýchodní Evropě. Dalo by se zde uložit 350 milionů litrů vína.

Dávná tradice pokračuje

Pro pěstování vína je Moldavsko ideální zemí. Leží na stejné rovnoběžce jako Burgundsko, francouzská provincie proslulá produkcí vína. Proto je v Moldavsku příjemné podnebí, které ohřívá místní úrodnou půdu. S pěstováním vinné révy se zde začalo kolem roku 300 př. n. l., kdy sem řečtí obchodníci révu dovezli. Během následujících století se s pěstováním pokračovalo, i když zemi ovládali Gótové, Hunové a různí feudální páni.

Osmanská říše vládla nad Moldavskem od 16. do 18. století. V té době byla z náboženských důvodů výroba vína zakázána. V 19. století však Moldavsko zabrali ruští carové a začali produkci vína intenzivně podporovat. Z Francie dovezli odrůdy vinné révy, kterým se v nové domovině začalo velmi dobře dařit. Po druhé světové válce se Moldavsko dostalo pod nadvládu Sovětského svazu, který se pustil do systematické modernizace místního vinařského průmyslu. Moldavsko se vlastně stalo vinařským a ovocnářským centrem celého Sovětského svazu. Právě Sověti si uvědomili, že tunely vápencového dolu jsou pro uskladňování vína ideálním místem. Pojďte s námi na prohlídku tohoto výjimečného vinného sklepa a poznejte některá jeho tajemství.

 Autem do podzemního města

Když se blížíme ke sklepům, vidíme vstupní věž, která je součástí budovy vytesané ve vápenci. Budova připomíná francouzskou venkovskou usedlost. Nic nenasvědčuje tomu, jak obrovské prostory se ukrývají pod zemí. Nedaleko od hlavní brány se před námi otevírá vstup do tunelu. Jeho velikost nás překvapuje. Pohodlně by tudy mohla vedle sebe projet dvě nákladní auta.

Vjíždíme do podzemního labyrintu a po několika minutách zastavujeme, abychom do auta přibrali naši průvodkyni. Projíždíme mnoha zatáčkami tohoto bludiště a uvědomujeme si, že bez ní bychom se tady snadno ztratili.

Ptáme se: „Co se stalo se vším tím vápencem, který se tu vytěžil?“

„Byl použit na různé stavby v Kišiněvě,“ odpovídá průvodkyně. „Vápenec je výborný stavební materiál, protože má dobré izolační vlastnosti a tlumí hluk.“

Dostali jsme se asi 70 metrů pod zem a světla ubývá. Pološero dodává tomuto místu zvláštní atmosféru. Zastavujeme na křižovatce, z níž se různými směry rozbíhá několik chodeb. Každá z nich je lemována dlouhými řadami obrovských vinných sudů. Jednotlivé chodby jsou pojmenovány podle různých druhů vín. Názvy jako například Pinot, Feteasca a Cabernet rozněcují naši představivost.

Průvodkyně nám vysvětluje, že dubové sudy se používají především při výrobě nešumivých neboli tichých vín, zatímco menší kovové sudy jsou na přípravu vín šumivých. V chodbách jsme viděli jen málo pracovníků, a tak se ptáme, kolik lidí je zde zaměstnáno. Průvodkyně říká: „Máme asi 300 zaměstnanců. Celý rok musí nosit teplé oblečení, protože je tu chladno. Naši zaměstnanci však říkají, že je to dobré pro víno a že díky chladu člověk navíc nestárne, takže jim to vlastně nevadí.“

 Dalším bodem naší prohlídky je výroba šumivých vín. Vidíme stovky lahví uložených dnem vzhůru ve 30stupňovém úhlu. Průvodkyně vysvětluje: „Když jsou láhve uloženy v takovém úhlu, kal se usazuje těsně nad zátkou. Potom se hrdlo láhve prudce zmrazí a díky tomu je možné snadno zátku vytáhnout i s nashromážděným kalem. Pak se láhev definitivně zazátkuje.“

Brzy se dostáváme do míst, kde jsou uložena vyzrálá ročníková vína. Průvodkyně nás do těchto prostor uvádí slovy: „Je zde uložen více než milion lahví ročníkových vín. V našich sklepech si něco ze svých nejlepších ročníků uložily téměř všechny země, které víno produkují. Nejstarším vínem je láhev vína z ročníku 1902. Byla určena pro židovský Pasach a pochází z Jeruzaléma. Před několika lety za tuto láhev někdo nabízel 100 000 dolarů. Jeho nabídka však byla odmítnuta. Tato láhev má podle všeho nevyčíslitelnou hodnotu.“

Dozvídáme se také, že víno je zde uloženo v naprosté tmě, s výjimkou těch okamžiků, kdy tudy procházejí skupinky návštěvníků. Rychle si tedy prohlížíme etikety na zaprášených lahvích a zjišťujeme, že většina vín je starších než my.

Prohlídka končí v degustačních místnostech. Tou největší je Prezidentský hodovní sál. Dominuje mu dlouhý masivní dubový stůl a také stylové židle. Vejde se sem 65 lidí. Během sovětské éry se zde konaly oficiální státní bankety. I dnes se tento dobře osvětlený sál vyzdobený zářivými barvami dobře hodí pro oficiální státní příležitosti.

Sala Casa Mare (Hostovský sál) pojme 15 lidí a je zařízen v tradičním moldavském stylu. V hodovním sále zvaném Dno sarmatského moře může u kulatého stolu jíst a ochutnávat víno 10 lidí. Nejzajímavější na tomto sále je strop. Původně zde totiž byla podmořská jeskyně, takže jsou tu dobře vidět zkameněliny ryb i jiných vodních živočichů. Průvodkyně nám vysvětluje, že vlastně celé území dnešního Moldavska kdysi bylo „dnem sarmatského moře“.

Nábytek ve všech těchto místnostech je vyroben ze dřeva místního dubu. To platí i o nábytku v Hodovním sále Jurije Gagarina. Tento slavný kosmonaut navštívil Cricovu ve dnech 8. a 9. října 1966. Napsal také děkovný dopis, v němž uvedl, že ‚i ten nejnáročnější degustátor zde najde víno, které by mu chutnalo‘.

Průvodkyně říká: „Během 50 let, kdy se tyto sklepy používají, jsme tu měli návštěvníky z více než stovky různých zemí. Za sovětské éry se našim šumivým vínům říkalo sovětské šampaňské. Málokdo však věděl, že pocházejí z Moldavska. Dnes tato červená i bílá šumivá vína prodáváme pod registrovanou značkou Cricova.“ Děkujeme průvodkyni za prohlídku i za všechny informace, o které se s námi podělila.

Když opouštíme podzemní labyrint, máme pocit, jako bychom přicházeli z jiného světa. Venku je horko a svítí slunce. Na obloze není ani mráček. Cestou nazpět do Kišiněva jedeme kolem zdánlivě nekonečných vinic s dobře pěstěnými keříky révy. Jsou obsypané zralými hrozny, které jen čekají na vinobraní.

[Mapy na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

UKRAJINA

RUMUNSKO

MOLDAVSKO

Kišiněv

[Obrázek na straně 24]

Vinné sklepy Cricova a vstupní věž

[Obrázek na straně 24]

Název jedné z chodeb v podzemním labyrintu dlouhém 120 kilometrů

[Obrázek na straně 24]

Vjezd do tunelu k vinným sklepům

[Obrázek na straně 24]

Je zde uložen více než milion lahví ročníkového vína