Přijal jsem Boží názor na krev

Příběh lékaře

V NEMOCNIČNÍM přednáškovém sále jsem právě skupině lékařů stručně shrnul výsledky pitvy. Pacient, který zemřel, měl zhoubný nádor. Já jsem však řekl: „Domníváme se, že bezprostřední příčinou smrti tohoto pacienta byla hemolýza [destrukce červených krvinek] a akutní selhání ledvin způsobené masivní krevní transfuzí.“

Jeden profesor se vztyčil a hněvivě vykřikl: „Chcete tím říct, že jsme podali špatnou krevní skupinu?“ Odpověděl jsem: „To jsem neměl na mysli.“ Promítl jsem několik diapozitivů, na kterých byl řez pacientovy ledviny, a dodal jsem: „Zde můžete vidět rozpad mnoha červených krvinek v ledvinách. Je zřejmé, že to bylo příčinou akutního selhání ledvin.“ * Napětí rostlo a mně vysychalo v krku. Byl jsem sice mladý lékař a on profesor, ale cítil jsem, že couvnout nemohu.

V době, kdy se toto odehrálo, jsem nebyl svědek Jehovův. Narodil jsem se roku 1943 v Sendai, což je město v severní části Japonska. Můj otec byl patolog a psychiatr, a proto jsem se i já rozhodl studovat medicínu. V roce 1970, když jsem byl druhý rok na fakultě, jsem se oženil s dívkou, která se jmenovala Masuko.

 Začínám s patologií

Pokračoval jsem ve studiu a Masuko chodila do zaměstnání, aby nás živila. Medicína mě fascinovala. Žasl jsem nad tím, jak dobře je lidské tělo uspořádáno. Přesto jsem nikdy nepřemýšlel o existenci Stvořitele. Myslel jsem si, že lékařský výzkum může mému životu dát hlubší smysl. Rozhodl jsem se, že po promoci se budu věnovat patologii, tedy studiu příčin, charakteristických projevů a následků nemocí.

V době, kdy jsem prováděl pitvy pacientů, kteří zemřeli na rakovinu, jsem začal mít pochybnosti o tom, zda jsou transfuze přínosem. Pacienti v pokročilém stadiu rakoviny mívali v důsledku krvácení anémii. Chemoterapie situaci ještě zhoršovala, a tak lékaři často podávali transfuze. Já jsem však dospěl k závěru, že transfuze by mohly mít za následek šíření rakoviny. Dnes už je známo, že transfuze vyvolávají imunosupresi, čímž může stoupat pravděpodobnost opětovného výskytu nádoru a zároveň klesat procento pacientů, kteří rakovinu překonají. *

S případem, o němž byla zmínka na začátku, jsem se setkal v roce 1975. Profesor, který měl tento případ na starosti, byl odborníkem v hematologii. Nebylo tedy divu, že zuřil, když ode mě slyšel, že příčinou pacientovy smrti byla transfuze. Já jsem však ve svém referátu pokračoval, a on se postupně uklidnil.

Nebudou nemoci ani smrt

Přibližně v té době navštívila moji manželku jedna starší dáma, která patřila ke svědkům Jehovovým. Ve svém krátkém úvodu použila slovo „Jehova“, a tak se jí manželka zeptala, co toto slovo znamená. Žena odpověděla, že „Jehova je jméno pravého Boha“. Masuko četla Bibli od dětství, avšak v její Bibli bylo Boží jméno nahrazeno slovem „PÁN“. Nyní se dozvěděla, že Bůh je osoba, která má jméno.

Masuko začala ihned s touto starší dámou studovat Bibli. Vrátil jsem se z nemocnice domů asi v jednu hodinu v noci a moje žena mi nadšeně řekla: „V Bibli se říká, že nemoci a smrt přestanou existovat!“ Odpověděl jsem: „To by bylo nádherné!“ Manželka pokračovala: „Vzhledem k tomu, že brzy přijde nový svět, nechci, abys plýtval časem.“ Domníval jsem se, že jí jde o to, abych s lékařskou profesí skončil. To mě rozzlobilo a vztah mezi námi začal být značně napjatý.

Manželka se však nevzdala. S modlitbou hledala vhodné biblické texty a ukazovala mi je. Zvláště na mě zapůsobila slova v Kazateli 2:22, 23: „Co . . . člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje? . . . V noci jeho srdce prostě neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ To přesně odpovídalo mé situaci — věnoval jsem se medicíně dnem i nocí, ale skutečné uspokojení jsem v tom nenalézal.

Jedno nedělní dopoledne v červenci 1975 moje žena odešla do sálu Království svědků Jehovových. Já jsem se najednou rozhodl, že tam půjdu také. Manželka byla dost překvapená, když mě tam uviděla. Svědkové mě přijali velmi vřele. Od té doby jsem chodil na shromáždění každou neděli. Asi za měsíc se mnou začal jeden svědek vést  biblické studium. Manželka byla pokřtěna za tři měsíce potom, co ji poprvé navštívila ta starší svědkyně Jehovova.

Přijímám Boží názor na krev

Brzy jsem se dověděl, že Bible křesťanům říká, aby se ‚zdržovali krve‘. (Skutky 15:28, 29; 1. Mojžíšova 9:4) Vzhledem k tomu, že v té době jsem již měl o prospěšnosti transfuzí určité pochybnosti, nebylo pro mě těžké Boží názor na krev přijmout. * Říkal jsem si: ‚Jestliže existuje Stvořitel a tohle je jeho názor, pak to tak musí být.‘

Dozvěděl jsem se také, že příčinou nemocí a smrti je Adamův hřích. (Římanům 5:12) V té době jsem se věnoval studiu arteriosklerózy. S přibývajícím věkem se naše tepny zužují a stávají se tvrdšími, což má za následek srdeční choroby, poruchy mozkových cév a onemocnění ledvin. Připadalo mi logické, že příčinou je naše zděděná nedokonalost. Po tomto zjištění začalo moje nadšení pro medicínu opadávat. Nemoci a smrt může přece odstranit jen Jehova Bůh.

V březnu 1976, tedy sedm měsíců potom, co jsem začal studovat Bibli, jsem svůj výzkum ve fakultní nemocnici ukončil. Obával jsem se, že již nebudu moct pracovat jako lékař, ale našel jsem zaměstnání v jiné nemocnici. V květnu 1976 jsem byl pokřtěn. Rozhodl jsem se, že nejlépe svůj život využiji, když budu sloužit jako celodobý kazatel neboli průkopník. S touto službou jsem začal v červenci 1977.

Hájím Boží názor na krev

V listopadu 1979 jsme se s Masuko přestěhovali do sboru v prefektuře Čiba, kde bylo zapotřebí více zvěstovatelů. Našel jsem nemocnici, kde mi dali práci na částečný úvazek. Hned první den mě tam obklopila skupina chirurgů. Stále dokola se mě ptali: „Co byste jako svědek Jehovův udělal, kdyby do nemocnice přišel pacient, který potřebuje transfuzi?“

Uctivě jsem jim řekl, že bych jednal podle toho, co o krvi říká Bůh. Vysvětlil jsem jim, že existují alternativy k transfuzi, a řekl jsem, že bych se snažil udělat vše, co je v mých silách, abych pacientovi pomohl. Asi po hodinové diskusi přednosta chirurgického oddělení prohlásil: „Chápu. Když přivezou pacienta s velkými krevními ztrátami, postaráme se o něj my.“ O přednostovi chirurgie přitom bylo známo, že je těžké s ním vyjít. Po tomto rozhovoru mezi námi vznikl velmi dobrý vztah a on mé přesvědčení vždy respektoval.

Moje úcta ke krvi je podrobena zkoušce

V době, kdy jsme sloužili v Čibě, se v Ebině stavělo nové ústředí svědků Jehovových v Japonsku. Tomuto ústředí se říká betel. Byli jsme s manželkou pozváni, abychom tam jednou týdně dojížděli. Měl jsem se starat o zdraví svědků, kteří na stavbě pracovali. Po několika měsících jsme dostali pozvání, abychom v novém betelu sloužili celodobě. A tak jsme v březnu 1981 začali bydlet v dočasných budovách, kde bylo ubytováno 500 dobrovolných pracovníků. Dopoledne jsem obvykle pomáhal uklízet koupelny a záchody na stavbě, ale odpoledne jsem se věnoval lékařským kontrolám.

Jednou z mých pacientek byla Ilma Iszlaubová, která v roce 1949 přijela z Austrálie do  Japonska jako misionářka. Měla leukémii a lékaři jí řekli, že jí zbývá jen několik měsíců života. Ilma odmítla transfuze, které jí mohly prodloužit život, a vrátila se do betelu, aby zde strávila své poslední dny. V té době nebyly k dispozici léky stimulující krvetvorbu jako například erytropoetin. Někdy Ilmě klesl hemoglobin na tři nebo čtyři gramy. (Normální hodnota je 12 až 15 gramů.) Léčil jsem ji, jak to šlo. Ilma projevovala neotřesitelnou víru v Boží slovo až do své smrti v lednu 1988 — tedy o sedm let později.

Během let potřebovalo chirurgický zákrok mnoho dobrovolných pracovníků japonské odbočky svědků Jehovových. Ke cti lékařů v blízkých nemocnicích musím říct, že operaci vždy provedli bez krve. Mnohokrát jsem byl pozván na operační sál, abych operaci sledoval, a někdy jsem při tom dokonce asistoval. Jsem těmto lékařům vděčný, že postoj svědků Jehovových ke krvi respektují. Díky své spolupráci s lékaři jsem měl mnoho příležitostí mluvit s nimi o svém přesvědčení. Jeden z těchto lékařů se nedávno stal pokřtěným svědkem.

Je zajímavé, že úsilí doktorů léčit svědky Jehovovy bez použití transfuze bylo pro medicínu velkým přínosem. Bezkrevní chirurgie poskytla doklady o tom, že nepodávat transfuze je prospěšné. Ze studií vyplývá, že pacienti, kteří nedostali transfuzi, se zotavují rychleji a mají po operaci méně komplikací.

Dále se učím od Největšího Lékaře

Snažím se sledovat nejnovější pokroky v medicíně, ale zároveň se učím od Největšího Lékaře — od Jehovy. On se nedívá jen na to, co je na povrchu, ale vnímá i to, čím jsme uvnitř. (1. Samuelova 16:7) Také já se tedy snažím léčit každého pacienta jako celého člověka, a nezaměřuji se jen na jeho nemoc. Díky tomu mohu poskytovat lepší lékařskou péči.

I nadále sloužím v betelu. Nejvíc mě těší, že mohu jiným lidem pomáhat, aby poznali Jehovu a jeho názor na krev. Modlím se o to, aby Velký Lékař, Jehova Bůh, již brzy odstranil nemoci a smrt. (Vyprávěl Jasuši Aizawa.)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 14]

„Vysvětlil jsem jim, že existují alternativy k transfuzi, a řekl jsem, že bych se snažil udělat vše, co je v mých silách, abych pacientovi pomohl“

[Praporek na straně 15]

„Bezkrevní chirurgie poskytla doklady o tom, že nepodávat transfuze je prospěšné“

[Obrázky na straně 15]

Nahoře: Při biblické přednášce

Vpravo: S manželkou Masuko dnes