Evangelium podle Marka 11:1–33
11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii+ u Olivové hory, vyslal dva své učedníky+
2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je na dohled. Jakmile do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte sem.
3 A kdyby se vás někdo zeptal: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán ho potřebuje a hned ho pošle zpátky.‘“
4 A tak odešli a v postranní ulici našli venku u dveří uvázané oslátko a odvázali ho.+
5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, se jich zeptali: „Co to děláte? Proč to oslátko odvazujete?“
6 Odpověděli jim tak, jak řekl Ježíš, a oni je nechali jít.
7 Přivedli oslátko+ k Ježíšovi, položili na něj své svrchní oděvy a on se na něj posadil.+
8 Mnozí rozprostřeli své svrchní oděvy na silnici a jiní na ni položili listy nasekané z okolních stromů.+
9 A ti, kdo šli vpředu, i ti, kdo šli vzadu, volali: „Zachraň, prosíme!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+
10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!+ Zachraň, prosíme, ty, kdo jsi nahoře ve výšinách!“
11 A vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si prohlédl, ale protože už bylo dost pozdě, odešel s těmi dvanácti do Betanie.+
12 Když příští den odcházeli z Betanie, dostal hlad.+
13 Zdálky uviděl fíkovník, který měl listí. Šel se tedy podívat, jestli na něm něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listí, protože nebylo období fíků.
14 A tak mu řekl: „Ať z tebe už nikdy nikdo nejí ovoce.“+ Jeho učedníci to slyšeli.
15 Pak přišli do Jeruzaléma. Ježíš vstoupil do chrámu a začal vyhánět ty, kdo tam něco prodávali a kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kdo prodávali holubice,+
16 a nikomu nedovolil, aby přes chrám něco přenášel.
17 A vyučoval je: „Není napsáno ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+
18 Když to slyšeli přední kněží a znalci Zákona, začali hledat způsob, jak ho zabít.+ Báli se ho totiž, protože celý zástup žasl nad jeho učením.+
19 Když nastal večer, odešli z města.
20 Druhý den brzy ráno procházeli kolem fíkovníku a všimli si, že už je od kořenů uschlý.+
21 Petr si vzpomněl, co se stalo předešlý den, a řekl Ježíšovi: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+
22 Ježíš jim na to řekl: „Věřte v Boha.
23 Ujišťuji vás, že když někdo řekne této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nemá v srdci pochybnosti, ale věří, že se to stane, splní se mu to.+
24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co se modlíte a o co prosíte, jste už dostali, a dostanete to.+
25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte druhým všechno, co proti nim máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše provinění vám.“+
26 *——
27 Znovu přišli do Jeruzaléma. A když se procházel v chrámu, přišli přední kněží, znalci Zákona a starší
28 a zeptali se ho: „Jakým právem to děláš? Kdo ti dal oprávnění, abys to dělal?“+
29 Ježíš jim řekl: „Na něco se vás zeptám. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakým právem to dělám.
30 Odkud měl Jan pověření křtít?+ Z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi.“+
31 Začali se tedy spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Tak proč jste mu neuvěřili?‘
32 Ale odvážíme se říct ‚Od lidí‘?“ Báli se totiž zástupu, protože všichni považovali Jana za skutečného proroka.+
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“
