1. Mojžíšova 24:1–67

  • Hledá se manželka pro Izáka (1–58)

  • Rebeka odjíždí a setkává se s Izákem (59–67)

24  Abraham už byl starý, v pokročilém věku, a Jehova mu ve všem žehnal.+ 2  Abraham tedy řekl nejstaršímu sluhovi ve své domácnosti, tomu, který spravoval celý jeho majetek:+ „Prosím, dej ruku pod mé stehno. 3  Zavazuji tě přísahou při Jehovovi, Bohu nebes a Bohu země, že pro mého syna nevezmeš manželku z dcer Kananejců, mezi kterými bydlím.+ 4  Půjdeš do mé země a k mým příbuzným+ a tam najdeš manželku pro mého syna Izáka.“ 5  Sluha se ho zeptal: „Ale co když ta žena nebude ochotná jít se mnou do téhle země? Mám tvého syna odvést do země, ze které jsi přišel?“+ 6  Abraham mu odpověděl: „Ne, v žádném případě tam mého syna neodváděj.+ 7  Jehova, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a ze země mých příbuzných,+ ten, který se mnou mluvil a přísahal mi:+ ‚Tuto zemi+ dám tvým potomkům‘,*+ on před tebou pošle svého anděla+ a určitě tam najdeš manželku pro mého syna.+ 8  Kdyby ta žena nebyla ochotná s tebou jít, budeš této přísahy zproštěn. Ale mého syna tam neodvedeš.“ 9  Sluha tedy dal ruku pod stehno svého pána Abrahama a odpřisáhl mu to.+ 10  Pak vzal deset velbloudů ze stáda svého pána a nejrůznější cenné dary od svého pána a vydal se na cestu do Mezopotámie, do Nachorova města. 11  V podvečer, v době, kdy ženy chodí čerpat vodu, nechal velbloudy odpočinout u studny za městem. 12  A řekl: „Jehovo, Bože mého pána Abrahama, prosím, ať se to dnes podaří, a projev mému pánu Abrahamovi věrnou lásku. 13  Stojím tady u pramene a mladé ženy z města přichází čerpat vodu. 14  Ať se stane, že mladá žena, které řeknu: ‚Spusť prosím svůj džbán na vodu, abych se napil‘ a která odpoví: ‚Napij se a napojím i tvoje velbloudy‘, bude ta, kterou jsi vybral pro svého sluhu Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánovi projevil věrnou lásku.“ 15  Ještě ani nedomluvil a z města vyšla Rebeka, dcera Betuela,+ syna Milky,+ manželky Abrahamova bratra Nachora,+ a na rameni měla džbán na vodu. 16  Ta mladá žena byla velmi krásná a byla panna, nikdy neměla styk s mužem. Sestoupila k prameni, naplnila svůj džbán vodou a vrátila se nahoru. 17  Sluha se k ní rozběhl a řekl jí: „Dej mi prosím doušek vody ze svého džbánu.“ 18  Řekla mu: „Napij se, můj pane“ a rychle spustila džbán na ruku a dala mu napít. 19  Když se napil, řekla: „Načerpám vodu i pro tvoje velbloudy, dokud se dost nenapijí.“ 20  Rychle vylila vodu ze džbánu do napajedla a znovu a znovu běhala ke studni čerpat vodu a čerpala ji pro všechny jeho velbloudy. 21  Ten muž ji celou dobu mlčky s údivem pozoroval a přemýšlel, jestli Jehova dopřál jeho cestě úspěch, nebo ne. 22  Když se velbloudi napili, dal jí zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu* a dva zlaté náramky o váze deseti šekelů 23  a zeptal se jí: „Řekni mi prosím, čí jsi dcera? Je v domě tvého otce nějaké místo, kde bychom mohli přenocovat?“ 24  Odpověděla mu: „Jsem dcera Betuela,+ syna Milky, kterého porodila Nachorovi.“+ 25  A dodala: „Máme slámu i hodně krmiva a také místo k přenocování.“ 26  Ten muž padl na kolena, poklonil se před Jehovou až k zemi 27  a řekl: „Ať je chválen Jehova, Bůh mého pána Abrahama, protože mému pánovi nepřestává projevovat velkou lásku* a je mu věrný. Jehova mě přivedl do domu bratrů mého pána.“ 28  Mladá žena pak běžela říct své matce a ostatním, co se stalo. 29  Rebeka měla bratra, který se jmenoval Laban,+ a ten běžel k muži, který byl venku u pramene. 30  Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry Rebeky a slyšel její slova: „Toto mi řekl ten muž“, šel za ním. Ten muž ještě stál s velbloudy u pramene. 31  Laban mu řekl: „Ty, který jsi požehnaný Jehovou, proč stojíš tady venku? Pojď, připravil jsem dům a místo pro velbloudy.“ 32  A tak muž vešel do domu a on* odstrojil velbloudy a dal jim slámu a krmivo. Potom tomu muži i těm, kdo byli s ním, dal vodu na umytí nohou. 33  Když mu ale předložili jídlo, řekl: „Nebudu jíst, dokud vám neřeknu, proč jsem přišel.“ „Mluv!“ řekl Laban. 34  A tak začal: „Jsem Abrahamův sluha.+ 35  Jehova mému pánovi velmi požehnal a dal mu velké bohatství – ovce a dobytek, stříbro a zlato, sluhy a služky a velbloudy a osly.+ 36  A Sára, manželka mého pána, v pokročilém věku+ porodila mému pánovi syna a on mu dá všechno, co má.+ 37  Můj pán mě zavázal touto přísahou: ‚Pro mého syna nevezmeš manželku z dcer Kananejců, v jejichž zemi bydlím.+ 38  Půjdeš do domu mého otce a k mojí rodině+ a tam najdeš manželku pro mého syna.‘+ 39  Ale já jsem se svého pána zeptal: ‚Co když ta žena nebude ochotná se mnou jít?‘+ 40  Odpověděl mi: ‚Jehova, po jehož cestách chodím,+ s tebou pošle svého anděla+ a určitě dopřeje tvé cestě úspěch a vezmeš pro mého syna manželku z mé rodiny a z domu mého otce.+ 41  Přísahy, kterou jsi mi dal, budeš zproštěn, když přijdeš k mé rodině a oni ti ji nedají. V tom případě budeš přísahy+ zproštěn.‘ 42  Když jsem dnes přišel k prameni, řekl jsem: ‚Jehovo, Bože mého pána Abrahama, pokud dáváš mojí cestě úspěch, ať se stane toto: 43  Stojím tady u pramene. Když nějaké mladé ženě,+ která přijde čerpat vodu, řeknu: „Prosím, dej mi napít trochu vody ze svého džbánu“ 44  a ona mi řekne: „Napij se a načerpám vodu i pro tvoje velbloudy“, to bude ta, kterou Jehova vybral pro syna mého pána.‘+ 45  Ještě jsem v duchu ani nedomluvil a z města vyšla Rebeka se džbánem na rameni. Sestoupila k prameni a čerpala vodu. Řekl jsem jí: ‚Dej mi prosím napít.‘+ 46  Rychle si tedy sundala džbán z ramene a řekla: ‚Napij se+ a napojím i tvoje velbloudy.‘ Napil jsem se a ona napojila i velbloudy. 47  Pak jsem se jí zeptal: ‚Čí jsi dcera?‘ Odpověděla: ‚Dcera Nachorova syna Betuela, kterého mu porodila Milka.‘ Nasadil jsem jí tedy nosní kroužek a na ruce jsem jí dal náramky.+ 48  Padl jsem na kolena a poklonil se před Jehovou až k zemi a chválil jsem Jehovu, Boha mého pána Abrahama,+ protože mě vedl správnou cestou, abych pro jeho syna vzal dceru bratra mého pána. 49  A teď mi řekněte, jestli chcete mému pánovi prokázat laskavost* a věrnost. Pokud ne, řekněte mi to také, abych se mohl rozhodnout, kam půjdu dál.“*+ 50  Laban a Betuel odpověděli: „Není na nás, abychom ti řekli ano nebo ne,* protože ta věc je od Jehovy. 51  Rebeka je tady před tebou. Vezmi ji a jdi a ať se stane manželkou syna tvého pána, jak řekl Jehova.“ 52  Jakmile Abrahamův sluha slyšel jejich slova, poklonil se před Jehovou až k zemi. 53  Pak vytáhl stříbrné a zlaté předměty a oděvy a dal je Rebece. Také jejímu bratrovi a matce dal cenné dary. 54  Potom on a muži, kteří byli s ním, jedli a pili a přenocovali tam. Když ráno vstal, řekl: „Dovolte mi vrátit se k mému pánovi.“ 55  Její bratr a matka na to řekli: „Ať s námi mladá žena zůstane aspoň deset dnů. Potom může jít.“ 56  Ale on jim řekl: „Nezdržujte mě, když Jehova dopřál mé cestě úspěch. Vypravte mě, abych šel ke svému pánovi.“ 57  A tak řekli: „Zavolejme mladou ženu a zeptejme se jí.“ 58  Zavolali Rebeku a zeptali se jí: „Půjdeš s tímto mužem?“ „Půjdu,“ odpověděla. 59  Vypravili tedy svou sestru Rebeku+ a její kojnou*+ i Abrahamova sluhu a jeho muže. 60  Žehnali Rebece a říkali: „Sestro naše, ať se staneš matkou tisíců, mnoha tisíců,* a ať se tvoji potomci* zmocní brány* těch, kdo je nenávidí.“+ 61  Potom Rebeka a její služebné nasedly na velbloudy a následovaly toho muže. Sluha tedy vzal Rebeku a vydal se na cestu. 62  Izák právě přišel od Beer-lachai-roi.+ Bydlel totiž v zemi Negeb.+ 63  K večeru se procházel po poli a přemýšlel.*+ Když zvedl oči, uviděl přicházet velbloudy. 64  Rebeka se rozhlédla a uviděla Izáka. Hned sesedla z velblouda 65  a zeptala se sluhy: „Kdo je ten muž na poli, který nám jde vstříc?“ „To je můj pán,“ řekl sluha. A tak si vzala závoj a zahalila se. 66  A sluha vyprávěl Izákovi o všem, co udělal. 67  Izák potom přivedl Rebeku do stanu své matky Sáry.+ Vzal si ji za manželku a zamiloval se do ní.+ A Izák našel útěchu po ztrátě své matky.+

Poznámky

Dosl. „semeni“.
Šekel odpovídal 11,4 g. Viz příloha B14.
Nebo „věrnou lásku“.
Pravděpodobně Laban.
Nebo „věrnou lásku“.
Dosl. „abych se obrátil napravo nebo nalevo“.
Nebo „nemůžeme k tobě mluvit ani špatně, ani dobře“.
Tj. služku, která byla kdysi její kojnou.
Nebo „matkou tisíců myriád“.
Dosl. „semeno“.
Nebo „měst“.
Nebo „aby rozjímal“.