Job 10:1–22
10 Život se mi zhnusil.+
Dám průchod svým pocitům, budu si stěžovat na svůj úděl,budu mluvit o svém hořkém trápení!
2 Řeknu Bohu: ‚Neodsuzuj mě.
Vysvětli mi, proč se mnou bojuješ.
3 Co máš z toho, že mě utlačuješ,že pohrdáš dílem svých rukou+a napomáháš záměrům zlých?
4 Máš tělesné očia vidíš jako smrtelný člověk?
5 Jsou tvoje dny jako dny smrtelných lidía tvoje roky jako roky člověka,+
6 že na mě hledáš chybya pátráš po mém hříchu?+
7 Víš přece, že jsem nevinný.+
Ale nikdo mě nemůže zachránit z tvé ruky.+
8 Vytvaroval jsi mě a udělal vlastníma rukama,+a teď mě chceš úplně zničit?
9 Pamatuj prosím, že jsi mě vytvořil z hlíny.+
Chceš mě teď vrátit do prachu?+
10 Nevylil jsi mě jako mlékoa nenechal srazit jako sýr?
11 Kůží a masem jsi mě oblékla protkal jsi mě kostmi a šlachami.+
12 Dal jsi mi život a věrnou lásku,starostlivě jsi bděl nad mým duchem.*+
13 Ale tajně jsi plánoval, čím mě postihneš,*vím, že tohle je od tebe.
14 Pokud jsem zhřešil, viděl bys to+a neodpustil bys mi moje chyby.
15 Pokud jsem se provinil, běda mi!
A pokud jsem nevinný, stejně nedokážu zvednout hlavu,+protože jsem přesycený hanbou a trápením.+
16 A když hlavu zvednu, honíš mě jako lev+a znovu mi dáváš okusit svou moc.
17 Přivádíš proti mně nové svědkya hněváš se na mě stále víc,takže mě stíhá jedno neštěstí za druhým.
18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna?+
Měl jsem zemřít dřív, než mě zahlédlo něčí oko.
19 Bylo by to, jako bych nikdy nežil,z lůna by mě odnesli rovnou do hrobu.‘
20 Copak mi nezbývá už jen pár dnů?+
Ať mě nechá být,ať ode mě odvrátí svůj zrak, abych si trochu oddechl,*+
21 než nenávratně odejdu+do země nejhlubší tmy,*+
22 do země neproniknutelné temnoty,kde vládne hluboký stín a zmatek,kde i světlo je temnotou.“
Poznámky
^ Nebo „dechem, životem“.
^ Dosl. „a tyto věci jsi skryl ve svém srdci“.
^ Nebo „abych trochu pookřál“.
^ Nebo „do země tmy a stínu smrti“.
