Nehemjáš 2:1–20

  • Nehemjáš vyslán do Jeruzaléma (1–10)

  • Nehemjáš prohlíží městské hradby (11–20)

2  V měsíci nisanu,* ve 20. roce+ vlády krále Artaxerxa,+ přinesli králi víno a jako obvykle jsem ho vzal a podal mu ho.+ Nikdy předtím jsem v jeho přítomnosti nebyl skleslý.  Král mi proto řekl: „Proč vypadáš tak sklesle? Vždyť nejsi nemocný. Musí tě něco trápit.“ Tehdy jsem dostal velký strach.  Řekl jsem králi: „Ať král žije navěky! Jak nemám být skleslý, když město, kde jsou pohřbení moji předkové, leží v troskách a jeho brány pohltil oheň?“+  Král se mě zeptal: „Čeho se to snažíš dosáhnout?“ Okamžitě jsem se pomodlil k Bohu nebes+  a odpověděl jsem: „Pokud to král uzná za vhodné a pokud má tvůj sluha tvou přízeň, pošli mě do Judska, do města, kde jsou pohřbení moji předkové, abych ho znovu vystavěl.“+  Král, po jehož boku seděla královna, mi na to řekl: „Jak dlouho ti cesta potrvá a kdy se vrátíš?“ Když jsem mu řekl, jak dlouho budu pryč,+ zdálo se mu dobré mě vyslat.+  Pak jsem králi řekl: „Pokud to král uzná za vhodné, ať jsou mi dány dopisy pro místodržitele oblasti Za Řekou,*+ abych měl zajištěný bezpečný průchod až do Judska,  a také dopis pro Asafa, správce Královského parku,* aby mi dal dřevo na trámy pro brány Chrámové pevnosti,*+ pro městské hradby+ a pro dům, ve kterém budu bydlet.“ Král mi dopisy dal,+ protože nade mnou byla dobrá ruka mého Boha.+  Potom co jsem přišel k místodržitelům oblasti Za Řekou, předal jsem jim královy dopisy. Král se mnou také poslal vojenské velitele a jezdce na koních. 10  Když o tom uslyšeli Choroňan Sanballat+ a ammonský+ úředník* Tobiáš,+ velmi je rozčílilo, že se někdo chystá udělat něco dobrého pro izraelský národ. 11  Nakonec jsem dorazil do Jeruzaléma. A třetí den 12  jsem v noci vstal, já a několik dalších mužů, a nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel. 13  A vyjel jsem v noci Údolní branou,+ jel kolem pramene Velkého hada k bráně Hromad popela+ a prohlížel jsem pobořené jeruzalémské hradby a spálené brány.+ 14  A dojel jsem k Pramenné bráně+ a ke Královu rybníku, ale tam už zvíře, na kterém jsem jel, nemělo kudy projít. 15  Já jsem však dál stoupal v noci údolím*+ a prohlížel hradby. Potom jsem se obrátil a Údolní branou se vrátil zpět. 16  Zastupující vládci+ nevěděli, kam jsem se vydal a co jsem dělal, protože jsem Židům, kněžím, urozeným, zastupujícím vládcům ani těm, kdo měli pracovat na stavbě, ještě nic neprozradil. 17  Nakonec jsem jim řekl: „Vidíte, v jak špatné situaci jsme. Jeruzalém leží v troskách a jeho brány jsou spálené. Pojďte, postavme znovu jeruzalémské hradby, aby ta potupa skončila.“ 18  Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou byla dobrá ruka mého Boha+ a co mi pověděl král.+ Nato řekli: „Pusťme se do stavby!“ A tak jeden druhého povzbudili* k vykonání tohoto dobrého díla.+ 19  Když o tom slyšeli Choroňan Sanballat, ammonský+ úředník* Tobiáš+ a Arab Gešem,+ začali nás zesměšňovat+ a pohrdavě říkali: „Co to děláte? Snad se nebouříte proti králi?“+ 20  Odpověděl jsem jim však: „Sám Bůh nebes nám dopřeje úspěch+ a my, jeho služebníci, budeme stavět. Ale vy s Jeruzalémem nemáte nic společného ani jste nikdy neměli* a nemůžete si tu nic nárokovat.“+

Poznámky

Nebo „Za Eufratem“.
Nebo „králova lesa“.
Dosl. „pevnosti, která patří k domu“.
Dosl. „sluha“.
Nebo „říčním údolím, vádí“.
Dosl. „posílili své ruce“.
Dosl. „sluha“.
Nebo „ani v něm nemáte památku (historická práva)“.