Jeremjáš 8:1–22
8 „V té době,“ prohlašuje Jehova, „vynesou z hrobů kosti judských králů a knížat, kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma.
2 Rozházejí je před sluncem a měsícem a celým nebeským vojskem, které milovali a kterým sloužili, které následovali a vyhledávali a kterým se klaněli.+ Nebudou sesbírány ani pohřbeny. Budou jako hnůj na povrchu země.“+
3 „A ti, kdo z tohoto zkaženého rodu zůstanou a přežijí, si budou na všech místech, kam je rozeženu, volit raději smrt než život,“ prohlašuje Jehova, Bůh vojsk.
4 „A řekneš jim: ‚Toto říká Jehova:
„Když padnou, znamená to, že už nevstanou?
Kdyby se obrátil zpět jeden, neobrátí se i druhý?
5 Proč je mi tento lid, Jeruzalém, tak vytrvale nevěrný?
Drží se podvodu,odmítají se obrátit.+
6 Pozorně jsem naslouchal, ale to, co říkali, nebylo správné.
Nikdo nelitoval zla, které spáchal, a neptal se: ‚Co jsem to udělal?‘+
Jako kůň, který se řítí do bitvy, tak se každý vrací na cestu, po které jde většina.
7 I čáp na nebi zná svá období,*hrdlička, rorýs a drozd* dodržují čas svého příletu,*ale můj lid nerozpoznal čas Jehovova soudu.“‘+
8 ‚Jak můžete říkat „Jsme moudří a máme Jehovův zákon“?*
Vždyť lživé rydlo*+ písařů* píše jenom lži.
9 Moudří jsou zahanbeni.+
Zděsili se a budou chyceni.
Zavrhli Jehovovo slovo,tak jak můžou být moudří?
10 Proto dám jejich manželky jiným mužům,jejich pole jiným vlastníkům.+
Vždyť všichni, od nejmenšího po největšího, usilují o nepoctivý zisk,+od proroka po kněze všichni podvádí.+
11 Snaží se lehkovážně* uzdravit zhroucení* mé dcery, mého lidu. Říkají:
„Je mír! Je mír!“,i když žádný mír není.+
12 Stydí se za odporné věci, které dělají?
Vůbec ne!
Ani se stydět neumí.+
Proto padnou mezi ty, kdo padli.
Až je budu trestat, klopýtnou,‘+ říká Jehova.
13 ‚Posbírám je a skoncuji s nimi,‘ prohlašuje Jehova.
‚Na révě nezůstane jediný hrozen, na fíkovníku jediný fík a listí uschne.
O to, co jsem jim dal, přijdou.‘“
14 „Proč tady sedíme?
Shromážděme se a pojďme do opevněných měst,+ ať zahyneme tam.
Vždyť Jehova, náš Bůh, nás usmrtí.
Dává nám pít otrávenou vodu,+protože jsme proti Jehovovi hřešili.
15 Doufali jsme v mír, ale nepřišlo nic dobrého,v čas uzdravení, ale přišla hrůza!+
16 Z Danu je slyšet frkání koní nepřítele.
Řehtáním jeho hřebcůse otřásá celá země.
Přicházejí a pohlcují zemi a všechno v ní,město i jeho obyvatele.“
17 „Posílám mezi vás hady,jedovaté hady, na které nepůsobí zaklínání,a uštknou vás,“ prohlašuje Jehova.
18 Můj zármutek je nevyléčitelný,mé srdce je nemocné.
19 Z daleké země je slyšet,jak moje dcera, můj lid, volá o pomoc:
„Copak není Jehova na Sionu?
Copak tam není jeho král?“
„Proč jen mě provokovali svými vytesanými modlami,bezcennými cizími bohy?“
20 „Je po žních, léto skončilo,ale my jsme nebyli zachráněni!“
21 Jsem zdrcený ze zhroucení své dcery, svého lidu,+jsem skleslý,zmocnila se mě hrůza.
22 Copak není v Gileadu žádný balzám?*+
Copak tam není lékař?*+
Proč se moje dcera, můj lid, neuzdravila?+
Poznámky
^ Nebo „stanovené časy“.
^ Nebo možná „jeřáb“.
^ Nebo „migrace“.
^ Nebo „poučení“.
^ Nebo „pero“.
^ Nebo „tajemníků“.
^ Nebo „povrchně“.
^ Nebo „zlomeninu“.
^ Nebo „vonná hojivá mast“.
^ Nebo „léčitel“.
