Jeremjáš 18:1–23
18 Jehova řekl Jeremjášovi toto:
2 „Vstaň a sejdi k hrnčířovu domu.+ Tam k tobě promluvím.“
3 Sešel jsem tedy k hrnčířovu domu a on právě pracoval na hrnčířských kruzích.
4 Ale nádoba, kterou dělal z hlíny, se mu pod rukama zkazila. A tak ji předělal na jinou nádobu, jak uznal za dobré.*
5 Pak ke mně Jehova promluvil:
6 „‚Copak s vámi nemůžu udělat to, co udělal tento hrnčíř, izraelský dome?‘ prohlašuje Jehova. ‚Jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčíře, izraelský dome.+
7 Kdykoli prohlásím, že nějaký národ nebo království vykořením, strhnu a zničím,+
8 a ten národ přestane páchat zlo, které jsem odsoudil, změním své rozhodnutí* a nezpůsobím neštěstí, které jsem na něj chtěl přivést.+
9 A kdykoli prohlásím, že nějaký národ nebo království vybuduji a zasadím,
10 a ten národ bude dělat, co je špatné v mých očích, a nebude poslouchat můj hlas, změním své rozhodnutí* a neprokážu mu dobro, které jsem pro něj zamýšlel.‘
11 Teď prosím řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Toto říká Jehova: „Chystám* proti vám neštěstí a vymýšlím proti vám plán. Opusťte prosím své špatné cesty a napravte své cesty a jednání.“‘“+
12 Ale oni řekli: „Marná snaha!+ Budeme žít tak, jak sami uznáme za dobré, a každý z nás se bude řídit svým zatvrzelým a špatným srdcem.“+
13 A tak Jehova říká toto:
„Zeptejte se prosím mezi národy,jestli už někdo slyšel něco takového.
Izraelská panna spáchala opravdu hroznou věc.+
14 Copak ze skalnatých svahů Libanonu zmizí sníh?
Vyschnou jeho chladné vody tekoucí zdaleka?
15 Ale můj lid na mě zapomněl.+
Přináší oběti* něčemu bezcennému,+a proto lidé klopýtají na svých cestách, dávných stezkách,+a schází na boční cesty, hrbolaté a neupravené.*
16 Proto se z jejich země stane něco děsivého,+bude navždy terčem posměchu.*+
Každý, kdo půjde kolem, se zhrozí a potřese hlavou.+
17 Rozeženu je před nepřítelem jako východní vítr.
V den jejich pohromy se k nim otočím zády, a ne tváří.“+
18 A řekli: „Pojďte, vymyslíme proti Jeremjášovi nějaký plán.+ Vždyť naši kněží nás nepřestanou učit zákon,* moudří muži nám dál budou radit a proroci oznamovat slovo. Obviňme ho z něčeho* a neposlouchejme, co říká.“
19 Věnuj mi pozornost, Jehovo,poslouchej, co říkají moji odpůrci.
20 Mělo by se dobré oplácet zlým?
Vždyť vykopali jámu, aby mě připravili o život.+
Vzpomeň si, jak jsem před tebou stál a mluvil o nich dobré,abych od nich odvrátil tvůj hněv.
21 Proto jejich syny vydej hladua předej je moci meče.+
Ať jejich manželky přijdou o děti a ovdoví.+
Ať jejich muže zabije smrtelná nemoc,jejich mladé muže ať v bitvě srazí meč.+
22 Z jejich domů ať je slyšet křik,až na ně náhle přivedeš nájezdníky.
Vždyť vykopali jámu, aby mě chytili,a mým nohám nastražili pasti.+
23 Ale ty, Jehovo,dobře víš, co všechno proti mně vymysleli, aby mě zabili.+
Nepřikrývej jejich proviněnía nevymazávej jejich hřích.
Ať před tebou klopýtnou,+až proti nim ve svém hněvu zasáhneš.+
Poznámky
^ Dosl. „jak to bylo v hrnčířových očích správné udělat“.
^ Nebo „pocítím lítost“.
^ Nebo „pocítím lítost“.
^ Dosl. „utvářím“.
^ Nebo „nesypané“.
^ Nebo „obětní dým“.
^ Dosl. „něčím, nad čím se hvízdne“.
^ Nebo „poučovat“.
^ Dosl. „udeřme ho jazykem“.
