Žalmy 137:1–9
137 Seděli jsme u babylonských řek+a plakali jsme, když jsme vzpomínali na Sion.+
2 Své harfy jsme pověsilina topoly uprostřed něj.*+
3 Naši věznitelé nás tam žádali o píseň,+ti, kdo se nám posmívali, se chtěli pobavit:
„Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.“
4 Jak můžeme zpívat Jehovovu píseňna cizí půdě?
5 Kdybych na tebe zapomněl, Jeruzaléme,ať mi zapomene sloužit* má pravice.+
6 Ať se mi jazyk přilepí k patru,pokud na tebe přestanu myslet,pokud Jeruzalém nebudemou největší radostí.+
7 Vzpomeň si, Jehovo,co říkali Edomité v den, kdy Jeruzalém padl:
„Zboř ho! Zboř ho až do základů!“+
8 Babylonská dcero, která budeš brzy zpustošena,+šťastný bude ten, kdo ti odplatía zachová se k tobě jako ty k nám.+
9 Šťastný bude ten, kdo popadne tvé dětia rozrazí je o skálu.+
