Žalm 144:1–15
Od Davida.*
144 Požehnaný buď Jehova, má Skála,+jenž vyučuje mé ruce boji,+mé prsty válčení;
2 má milující laskavost a má pevnost,+má bezpečná výšina a Ten, kdo mi opatřuje únik,+můj štít+ a Ten, jehož jsem učinil svým útočištěm,+Ten, kdo mi podmaňuje národy.*+
3 Jehovo, co je člověk,* že by sis ho měl všímat,+syn smrtelného člověka,*+ abys ho bral v úvahu?
4 Člověk se podobá pouhému výparu;+jeho dny jsou jako přecházející stín.+
5 Jehovo, skloň svá nebesa, abys sestoupil;+dotkni se hor, aby kouřily.+
6 Zablýskej bleskem, abys je rozptýlil;+vyšli své šípy, abys je uvrhl ve zmatek.+
7 Napřáhni ruce z výšiny;+dej mi volnost a osvoboď mě z mnoha vod,+z ruky cizinců,*+
8 jejichž ústa mluvila, co je nepravdivé,+a jejichž pravice je pravicí falše.+
9 Bože, budu ti zpívat novou píseň.+Na desetistrunném nástroji budu hrát melodie tobě,+
10 Tomu, kdo dává záchranu králům,+Tomu, kdo dává volnost svému sluhovi Davidovi od zraňujícího meče.+
11 Dej mi volnost a osvoboď mě z ruky cizinců,+jejichž ústa mluvila, co je nepravdivé,+a jejichž pravice je pravicí falše,+
12 kteří [říkají]: „Naši synové jsou jako rostlinky vyrostlé ve svém mládí,+naše dcery jako rohy vyřezávané v palácovém stylu,
13 naše sýpky [jsou] plné, poskytující jeden druh plodů za druhým,*+naše stáda bravu se množí po tisících, deset tisíc k jednomu, v našich ulicích,
14 náš skot nese náklad bez strhání a bez zmetání+a bez pokřiku na našich veřejných prostranstvích.+
15 Šťastný je lid, kterému se vede právě tak!“Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!+
Poznámky
^ LXXVg dodávají „proti Goliatovi“.
^ „Národy“, TSy a mnoho heb. rkp.; MLXXVg „můj lid“.
^ „Smrtelného člověka.“ Heb. ʼenóšʹ.
^ Nebo „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ Dosl. „synů cizí (země)“.
^ Dosl. „od druhu k druhu“.
