„Peklo“ („šeol“ a „hádes“ v původních jazycích Bible), je jednoduše hrob, ne místo ohnivých muk. Do „pekla“ jdou jak dobří, tak špatní lidé. (Job 14:13; Žalm 9:17) Bible o tomto společném hrobu lidstva mluví jako o „domu setkání pro každého živého“. (Job 30:23)

 Do „pekla“ šel dokonce i Ježíš, když zemřel. Bible však říká, že nebyla „opuštěna duše jeho v pekle“, protože Bůh ho vzkřísil. (Skutky 2:31, 32, Kralická bible)

Je „peklo“ věčné?

 Všichni, kdo se dostanou do „pekla“, z něj opět vyjdou, až je Ježíš Kristus díky Boží moci přivede zpět k životu. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Ve Zjevení 20:13 je o tomto budoucím vzkříšení prorocky řečeno, že „smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli“. (Kralická bible) Až bude „peklo“ vyprázdněno, přestane existovat a nikdo se tam již nedostane, protože „smrt již nebude“. (Zjevení 21:3, 4; 20:14)

 Avšak ne každý se po smrti dostane do „pekla“. Bible ukazuje, že někteří lidé jsou natolik zkažení, že nejsou schopni pokání. (Hebrejcům 10:26, 27) Ti se po smrti nedostanou do „pekla“, ale do gehenny, což znamená věčné zničení. (Matouš 5:29, 30) Ježíš například naznačil, že do gehenny půjdou někteří pokrytečtí náboženští vůdci, kteří žili v jeho době. (Matouš 23:27–33)