Osud

Definice: Nevyhnutelný a často nepříznivý výsledek. Víra, že všechny události jsou určovány božskou vůlí nebo nějakou silou, která je mocnější než člověk, a že každá událost se musí odehrát tak, jak se odehrává, protože byla předurčena, se jmenuje fatalismus. Není to biblický výraz ani biblické učení.

Je každému předurčen „čas umírat“?

Tato víra byla všeobecně rozšířená u Řeků a Římanů. Podle pohanské řecké mytologie byly tři bohyně osudu, které předly nit života, určovaly její délku a stříhaly ji.

Kazatel 3:1, 2 mluví o ‚čase umírat‘. Kazatel 7:17 však ukazuje, že to není předem určený pevný okamžik pro jednotlivce, protože radí: „Nebuď příliš ničemný, ani se nestaň pošetilým. Proč bys měl zemřít, když není tvůj čas?“ Přísloví 10:27 říká: „Roky ničemných budou ukráceny.“ A Žalm 55:23 dodává: „Muži s vinou krve a kteří klamou, ti se nedožijí polovice svých dnů.“ Co tedy znamená Kazatel 3:1, 2? Prostě rozebírá stálý koloběh života a smrti v tomto nedokonalém světě. Je čas, kdy se lidé rodí, a čas, kdy umírají — zpravidla ne starší než 70 nebo 80 let, ale někdy dříve a někdy později. — Žalm 90:10; viz také Kazatele 9:11.

Kdyby byl okamžik a způsob smrti každého určen již v čase jeho narození, nebo ještě dříve, nebylo by třeba vyhýbat se nebezpečným situacím nebo se starat o své zdraví, a bezpečnostní opatření by nic neměnila na úmrtnosti. Domníváš se však, že bitevní pole je za války stejně bezpečné jako domov daleko od válečné oblasti? Staráš se o své zdraví a vodíš své děti k lékaři? Proč  umírají kuřáci v průměru o tři nebo o čtyři roky dříve než nekuřáci? Proč je méně smrtelných nehod, když mají cestující v autě bezpečnostní pásy a když řidiči poslouchají dopravní předpisy? Ochranná opatření jsou zřejmě prospěšná.

Je všechno, co se děje, „Boží vůlí“?

2. Petra 3:9: „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (Ale všichni na jeho trpělivost nereagují. Očividně to tedy není „Boží vůle“, když někdo nečiní pokání. Srovnej Zjevení 9:20, 21.)

Jer. 7:23–26: „Toto slovo jsem k nim [Izraeli] opravdu pronesl jako příkaz a řekl jsem: ‚Poslouchejte můj hlas, a chci se stát vaším Bohem a vy se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě, kterou vám přikážu, aby se vám dobře vedlo.‘ Avšak nenaslouchali. . . a stále jsem k vám posílal všechny své sluhy proroky, denně jsem časně vstával a posílal je. Ale nenaslouchali mi a nenaklonili ucho, ale zatvrzovali svou šíji.“ (Špatnost, která se děla v Izraeli, očividně nebyla „Boží vůlí“.)

Mar. 3:35: „Kdokoli činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Kdyby všechno, co kdo dělá, bylo „Boží vůlí“, potom by se každý těšil z takového vztahu k Ježíšovi, jaký je tu popsán. Ale některým řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla.“ — Jan 8:44.)

Čím vysvětlit mnohé zdánlivě nevysvětlitelné věci, které se dějí?

Kaz. 9:11: „Všechny je. . . postihuje čas a nepředvídaná událost [„náhoda“, He].“ (Takže obětí nešťastných okolností se může někdo stát ne proto, že by bylo v jeho životě něco předurčeno, ale náhodou.)

Mají lidé odpovědnost za mnohé těžkosti, jimiž trpí oni sami i jiní lidé?

Řím. 5:12: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Nedokonalost  včetně sklonu k nesprávnému jednání jsme všichni zdědili po Adamovi.)

Kaz. 8:9: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“

Přísl. 13:1: „Syn je moudrý tam, kde je otcovská kázeň.“ (To, co dělají rodiče, má velký vliv na život jejich potomstva.)

Gal. 6:7: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Také Přísloví 11:17; 23:29, 30; 29:15; 1. Korinťanům 6:18)

Existují nadlidské síly, které také lidstvu škodí?

Zjev. 12:12: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Také Skutky 10:38)

Předvídá a předurčuje všechno Bůh?

Iz. 46:9, 10: „Jsem Božský a není jiný Bůh ani nikdo jako já; Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny; Ten, kdo říká: ‚Má vlastní rada obstojí a udělám všechno, co je mým potěšením‘.“ (Oznamuje své předsevzetí, předurčuje některé věci ve spojitosti s jeho uskutečňováním a má veškerou moc zajistit, že se splní.)

Iz. 11:1–3: „Vyjde proutek z pařezu Jišaje; a výhonek z jeho kořenů bude plodný. [Ježíš Kristus se narodil v Jišajově linii.] A usadí se na něm Jehovův duch. . . ; a bude si libovat v bázni před Jehovou.“ (Jehova to mohl o svém Synovi s důvěrou předpovědět, protože pozoroval jeho postoj a chování v nebesích od počátku stvoření.) (O Ježíšově předlidské existenci viz stranu 118 pod nadpisem „Ježíš Kristus“.)

5. Mojž. 31:20, 21: „Přivedu je [izraelský národ]. . . na půdu, o níž jsem přísahal jejich praotcům, kde teče mléko a med, a jistě budou jíst a nasytí se a ztuční a obrátí se k jiným bohům a vskutku jim budou sloužit a zacházet se mnou s neúctou a poruší mou smlouvu.  A až na ně přijdou mnohá neštěstí a tísně, stane se, že tato píseň [vyprávějící, jak jednali, protože neoceňovali Boží přízeň] bude také před nimi odpovídat jako svědek. . ., neboť dobře znám jejich sklon, který si dnes rozvíjejí, než je uvedu do země, o které jsem přísahal.“ (Všimni si, že Boží schopnost rozeznat, kam povede jejich dráha, neznamenala, že je za ni odpovědný nebo že právě to si pro ně přál, ale že na základě toho, co dělali, mohl předvídat konečný výsledek. Podobně může meteorolog na základě pozorování předpovědět počasí s velkou přesností, ale toto počasí nepůsobí on ani se mu nutně nemusí líbit.)

Dokazuje Boží schopnost předvídat a předurčovat události, že tuto schopnost používá při všech činech každého ze svých tvorů?

Zjev. 22:17: „Každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Pojď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Volba není předem určena, je ponechána na jednotlivci.)

Řím. 2:4, 5: „Pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce si však střádáš zlobu na den zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu.“ (Žádný jednotlivec není nucen dát se předepsanou životní cestou. Ale bude volán k odpovědnosti za to, co dělá.)

Sef. 2:3: „Hledejte Jehovu, všichni mírní země. . . Hledejte spravedlnost, hledejte mírnost. Pravděpodobně se budete moci skrýt v den Jehovova hněvu.“ (Povzbuzoval by spravedlivý a milující Bůh lidi, aby správně jednali v naději na odměnu, kdyby věděl, že jim je předurčen nezdar?)

Znázornění: Majitel radiopřijímače může naslouchat zprávám ze světa. Ale to, že může naslouchat jisté stanici, neznamená, že to dělá. Musí nejdříve zapnout rádio a pak naladit stanici. Podobně má Jehova schopnost předem znát události, ale Bible ukazuje, že tuto schopnost používá výběrově a s rozlišováním,  s patřičným ohledem na svobodnou vůli, jíž obdařil své lidské tvory. — Srovnej 1. Mojžíšovu 22:12; 18:20, 21.

Když Bůh stvořil Adama, věděl, že Adam zhřeší?

Zpráva říká, že Bůh Adamovi a Evě nařídil: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ „A Jehova Bůh také člověku uložil tento příkaz: ‚Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst, ale ze stromu poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.‘“ (1. Mojž. 1:28; 2:16, 17) Povzbuzoval bys své děti, aby se chopily nějakého projektu s úžasnou budoucností, kdybys od začátku věděl, že projekt je odsouzen k nezdaru? Varoval bys je, aby si neublížily, ačkoli bys věděl, že jsi naplánoval všechno tak, že jistě dopadnou špatně? Je tedy rozumné připisovat něco takového Bohu?

Mat. 7:11: „Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní [„ač jste zlí“, EP], umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“

Kdyby Bůh předurčil a předvídal Adamův hřích a všechno, co z toho vzejde, znamenalo by to, že stvořením Adama uvedl Bůh vědomě v pohyb veškeré zlo spáchané v lidských dějinách. Byl by původcem všech válek, zločinů, nemravnosti, útlaku, lhaní, pokrytectví, chorob. Ale Bible jasně říká: „Ty nejsi Bůh, který má potěšení z ničemnosti.“ (Žalm 5:4) „Každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ (Žalm 11:5) „Bůh. . . nemůže lhát.“ (Tit. 1:2) „Z útlaku a z násilí [ten, kdo je Bohem určen jako mesiášský Král] vykoupí jejich duši, a jejich krev bude v jeho očích drahocenná.“ (Žalm 72:14) „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) „Miluje spravedlnost a právo.“ — Žalm 33:5.

Předurčil Bůh osud Jákoba a Esaua?

1. Mojž. 25:23: „A tu jí [Rebece] Jehova řekl: ‚V tvém břiše jsou dva národy, a z tvého nitra se oddělí dvě národnostní skupiny; a jedna národnostní skupina  bude silnější než druhá národnostní skupina, a starší [Esau] bude sloužit mladšímu [Jákobovi].‘“ (Jehova byl schopen přečíst genetické vlastnosti nenarozených dvojčat. Mohl to vzít v úvahu, když předvídal vlastnosti, které se u chlapců projeví, a když předpovídal k čemu to povede. [Žalm 139:16] Není tu však žádný náznak, že stanovil jejich věčný osud nebo že předem určil, jak dopadne každá událost v jejich životě.)

Bylo předem určeno, že Ježíše zradí Jidáš Iškariotský?

Žalm 41:9: „Muž, který byl se mnou v míru, v něhož jsem důvěřoval, který jedl můj chléb, vyvýšil proti mně patu.“ (Všimni si, že proroctví neříká výslovně, který Ježíšův blízký druh to bude. Jehova věděl, že Ďábel použil Davidova rádce Achitofela, aby ho zradil, a nechal to zaznamenat, protože to ukazovalo, jak Ďábel působí a co bude dělat v budoucnu. Ne Bůh, ale „Ďábel. . . vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho [Ježíše] zradil“. [Jan 13:2] Místo aby Jidáš tomuto satanskému vlivu vzdoroval, poddal se mu.)

Jan 6:64: „Ježíš. . . od počátku věděl. . . kdo je ten, jenž ho zradí.“ (Ne od počátku stvoření ani od Jidášova narození, ale „od počátku“ jeho zrádného jednání. Srovnej 1. Mojžíšovu 1:1, Lukáše 1:2 a 1. Jana 2:7, 13; v každém z textů je slovo „počátek“ použito v relativním smyslu. Všimni si také Jana 12:4–6.)

Nemluví apoštol Pavel o křesťanech jako o „předurčených“?

Řím. 8:28, 29: „Víme, že Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha, těch, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí; protože ty, jimž dal své první uznání, také předem stanovil [„předurčil“, Ži, Pe], aby byli ztvárněni podle obrazu jeho Syna, aby byl prvorozeným mezi mnoha bratry.“ (Také Efezanům 1:5, 11) Přesto právě těm říká 2. Petra 1:10: „Vynasnažte [se], abyste si zajistili své povolání a vyvolení, neboť budete-li dál činit tyto věci, rozhodně nikdy neselžete.“ (Kdyby byli jednotlivci předurčeni  k záchraně, nemohli by vůbec selhat, ať by dělali, co chtěli. Protože ze strany jednotlivců je nutné úsilí, musí to být třída, která je předem stanovena. Bůh si předsevzal, že celá tato třída se přizpůsobí vzoru, který dal Ježíš Kristus. Ti, koho Bůh vybere jako součást oné třídy, se však musí prokázat jako věrní, jestliže mají skutečně dosáhnout předložené odměny.)

Ef. 1:4, 5: „Nás vyvolil ve spojení s ním [Ježíšem Kristem] před založením světa, abychom byli svatí a bez vady před ním v lásce. Předem nás totiž stanovil pro sebe k přijetí za syny prostřednictvím Ježíše Krista, podle zalíbení své vůle.“ (Stojí za povšimnutí, že u Lukáše 11:50, 51 staví Ježíš vedle sebe „založení světa“ a dobu Abelovu. Abel je první člověk, který měl po celý život Boží přízeň. Bylo to tedy po vzpouře v Edenu, ale před početím Abela, kdy Bůh pojal své předsevzetí, že zplodí „semeno“, jehož prostřednictvím bude opatřena záchrana. [1. Mojž. 3:15] Bůh si předsevzal, že s prvotním semenem, Ježíšem Kristem, bude spojena skupina jeho věrných následovníků, kteří se s ním budou podílet na nové vládě nad zemí, na mesiášském Království.)

Ovlivňují hvězdy a planety události v našem životě nebo dávají znamení, která bychom měli zvažovat, když se rozhodujeme?

Jaký je původ astrologie?

„Západní astrologii lze vysledovat přímo až k teoriím a praxi Kaldejců a Babylóňanů z 2. tisíciletí př. n. l.“ — Encyclopedia Americana, 1977, Sv. 2, s. 557.

„Astrologie byla založena na dvou babylónských představách: zvěrokruhu a božství nebeských těles. . . Babylóňané věřili, že planety mají vliv, jaký by se dal očekávat od jejich příslušných božstev.“ — Great Cities of the Ancient World (Velká města starověkého světa), L. Sprague de Camp, New York, 1972, s. 150.

„V Babylónii i v Asýrii jako v přímé odnoži babylónské kultury. . . zaujímá astrologie místo oficiálního kultu jako jeden ze dvou hlavních prostředků v rukou kněží. . .  k zjišťování vůle a záměru bohů, přičemž druhým prostředkem bylo zkoumání jater obětního zvířete. . . Pohyby slunce, měsíce a pěti planet se při přípravě událostí na zemi považovaly za znázornění činnosti pěti příslušných bohů spolu s měsíčním bohem Sinem a slunečním bohem Šamašem.“ — Encyclopaedia Britannica, 1911, Sv. II, s. 796.

Jaký názor na tuto zvyklost má Stvořitel lidstva?

5. Mojž. 18:10–12: „Neměl by se v tobě najít nikdo. . . kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení. . . Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“

Babylóňanům řekl: „Ať tví astrologové, tví pozorovatelé hvězd, kteří předpovídají tvou budoucnost měsíc po měsíci, vytrvají a zachrání tě! Pohleď však, jsou pryč jako plevy. . . Tolik o tvých kouzelnících, s nimiž jsi celý život obchodoval: odklopýtali každý svou cestou a není, kdo by tě zachránil.“ — Iz. 47:13–15, NE.