Barzillai — Muž, který si byl vědom svých omezení
Barzillai — Muž, který si byl vědom svých omezení
‚PROČ bych se ti měl stát břemenem?‘ Tato slova řekl izraelskému králi Davidovi osmdesátiletý muž, který se jmenoval Barzillai. Bible o něm říká, že to byl „velmi velký muž“, bezpochyby proto, že byl bohatý. (2. Samuelova 19:32, 35) Bydlel v zemi Gilead, což byla hornatá oblast východně od řeky Jordán. (2. Samuelova 17:27; 19:31)
V jaké situaci letitý Barzillai řekl Davidovi tato slova? A jaký důvod k tomu měl?
Vzpoura proti králi
David byl v nebezpečí. Jeho syn Absalom totiž „kradl srdce izraelských mužů“ a potom uchvátil královský trůn. Bylo jasné, že Absalom by neušetřil nikoho, kdo stál na straně jeho otce. David a jeho sluhové proto z Jeruzaléma uprchli. (2. Samuelova 15:6, 13, 14) Když se David dostal do Machanajimu, což byla oblast východně od Jordánu, Barzillai mu pomohl.
Barzillai a jeho společníci Šobi a Makir štědře poskytli Davidovi mnoho darů. Tito tři věrní poddaní ukázali, že si uvědomují, do jak obtížné situace se David a jeho muži dostali. Řekli: „Lid je hladový a unavený a žíznivý v pustině.“ Barzillai, Šobi a Makir udělali všechno, co mohli, aby se o Davida 2. Samuelova 17:27–29)
a jeho muže postarali. Poskytli jim lůžka, pšenici, ječmen, mouku, pražené obilí, boby, čočku, med, máslo, ovce a další potřebné věci. (Pomáhat Davidovi bylo nebezpečné. Dalo se předpokládat, že Absalom potrestá každého, kdo by podporoval právoplatného krále. Když tedy Barzillai projevil Davidovi věrnost, ukázal, že je odvážný.
Situace se dramaticky mění
Krátce nato se Absalomovy vzbouřenecké síly setkaly s Davidovými muži. Bitva se odehrála v lese Efrajim, který se pravděpodobně nacházel poblíž Machanajimu. Absalomova armáda byla poražena „a toho dne tam došlo k velkému pobíjení“. I když se Absalom snažil uniknout, byl brzy zabit. (2. Samuelova 18:7–15)
Nebyl už nikdo, kdo by nyní ohrožoval Davidovo královské postavení. Ti, kdo stáli na jeho straně, už nemuseli žít jako uprchlíci. Jejich věrnost jim přinesla Davidovo uznání a vděčnost.
Když se David vracel do Jeruzaléma, „Gileaďan Barzillai sestoupil z Rogelimu, aby šel dál s králem k Jordánu a aby ho tak doprovodil k Jordánu“. Při této příležitosti David letitého Barzillaie vyzval: „Přejdi i ty se mnou a jistě tě budu zásobovat potravou u sebe v Jeruzalémě.“ (2. Samuelova 19:15, 31, 33)
David byl bezesporu velmi vděčný za pomoc, kterou mu Barzillai poskytl. Nezdá se, že by mu král chtěl pouze oplatit laskavost a postarat se o něj v hmotném ohledu. Bohatý Barzillai nepotřeboval takový druh pomoci. David možná chtěl mít tohoto letitého muže na královském dvoře pro jeho výjimečné vlastnosti. Bydlet tam by byla pocta a Barzillai by se mohl těšit z králova přátelství.
Skromnost a realistický pohled na sebe
Barzillai reagoval na královu nabídku těmito slovy: „Jaké jsou dny let mého života, abych měl vyjít s králem do Jeruzaléma? Je mi dnes osmdesát let. Mohl bych rozpoznávat mezi dobrým a špatným, nebo mohl by tvůj sluha chutnat, co bych jedl a co bych pil, nebo mohl bych ještě naslouchat hlasu zpěváků a zpěvaček?“ (2. Samuelova 19:34, 35) Barzillai tím královo pozvání uctivě odmítl a této výsady se vzdal. Proč to ale udělal?
Jedním důvodem mohl být jeho pokročilý věk a omezení, která jsou s ním spojena. Barzillai se možná domníval, že už nebude žít dlouho. (Žalm 90:10) Udělal, co bylo v jeho silách, aby Davida podpořil, ale uvědomoval si také, že ho vysoký věk omezuje. Nedovolil, aby mu vidina významného a výjimečného postavení zabránila realisticky zhodnotit své možnosti. Na rozdíl od ctižádostivého Absaloma jednal Barzillai moudře a projevil tím skromnost. (Přísloví 11:2)
Barzillaiovo rozhodnutí mohlo mít ještě další důvod. Možná se obával, že by jeho omezení bránila Bohem ustanovenému králi ve vykonávání povinností. Barzillai se zeptal: „Proč by se měl . . . tvůj sluha ještě stát břemenem svému pánu, králi?“ (2. Samuelova 19:35) Ačkoli stále Davida podporoval, zřejmě byl přesvědčen, že nějaký mladší muž bude na královském dvoře užitečnější. Pravděpodobně mluvil o svém synovi, když řekl: „Tady je tvůj sluha Kimham. Ať přejde s mým pánem, králem; a učiň mu, co je dobré v tvých očích.“ David se neurazil a jeho návrh přijal. Než přešel Jordán, „Barzillaie políbil a požehnal mu“. (2. Samuelova 19:37–39)
Vyrovnanost je nezbytná
Biblická zpráva o Barzillaiovi zdůrazňuje, jak je důležitá vyrovnanost. Na jednu stranu bychom neměli služební výsady odmítat nebo o ně neusilovat jen proto, že chceme žít pohodlně nebo máme pocit, že takovou odpovědnost nejsme schopni nést. Pokud se na Boha spolehneme, že nám poskytne moudrost a sílu, může naše nedostatky vyvážit. (Filipanům 4:13; Jakub 4:17; 1. Petra 4:11)
Na druhou stranu bychom si měli uvědomovat svá omezení. Dejme tomu, že nějaký bratr už má mnoho práce v duchovním ohledu. Uvědomuje si, že když by přijal další výsady, mohlo by se stát, že by nedokázal řádně plnit biblicky dané závazky, které má například vůči své rodině. Nebylo by v takovém případě známkou skromnosti a rozumnosti, kdyby už žádné další výsady nepřijal? (Filipanům 4:5; 1. Timoteovi 5:8)
Barzillai je pro nás vynikajícím příkladem, o kterém bychom měli rozjímat. Byl věrný, odvážný, štědrý a skromný. Především však byl rozhodnut dávat Boží zájmy před své vlastní. (Matouš 6:33)
[Mapa na straně 15]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Osmdesátiletý Barzillai podnikl únavnou cestu, aby Davidovi pomohl
GILEAD
Rogelim
Sukkot
Machanajim
Jordán
Gilgal
Jericho
Jeruzalém
EFRAJIM
[Obrázek na straně 13]
Proč Barzillai odmítl Davidovu nabídku?