Je z tvého stylu oblékání vidět, že uctíváš Jehovu?
„Všechno dělejte k Boží slávě.“ (1. KOR. 10:31)
1., 2. Proč se svědkové Jehovovi řídí vysokými měřítky v otázce oblékání? (Viz úvodní obrázek.)
V ČLÁNKU o setkání představitelů církví se v jedněch nizozemských novinách psalo: „Mnozí byli oblečeni neformálně, zvlášť když bylo horko.“ A co noviny napsaly o sjezdu svědků Jehovových? „Chlapci a muži mají na sobě saka a kravaty. Dívky a ženy zase sukně, které nejsou krátké, a přesto jsou . . . moderní.“ Svědkové Jehovovi jsou často chváleni za to, že se oblékají „cudně a rozumně“, jak se sluší na Boží služebníky. (1. Tim. 2:9, 10, Bible21) Apoštol Pavel mluvil o ženách, ale stejné měřítko platí i pro bratry.
2 Pro nás, kdo uctíváme Jehovu, je důležité, jaké oblečení si vybíráme. A záleží na tom i Jehovovi, který je nejvyšší autoritou ve vesmíru. (1. Mojž. 3:21) Z Bible jasně poznáváme, že svým služebníkům dal měřítka, kterými se v otázce osobního vzhledu mají řídit. Když se proto rozhodujeme, co si vezmeme na sebe, měli bychom brát v úvahu nejen to, co se líbí nám, ale i to, co se líbí jemu.
3. Co poznáváme ze zákona, který dal Bůh Izraelitům?
3 Zákon, který dal Bůh Izraelitům, obsahoval například předpisy, které je chránily před nemorálním stylem života okolních národů. Bylo z něj vidět, že Jehova nenávidí styl oblékání, který stírá rozdíl mezi muži a ženami. (Přečti 5. Mojžíšovu 22:5.) Jasně z toho poznáváme, že Jehovovi se nelíbí, když se muži oblékají jako ženy a ženy jako muži. Neschvaluje ani oblečení, ze kterého je jen těžko poznat, jestli ho má na sobě muž nebo žena.
4. Co může křesťanům pomoct se v otázce oblékání správně rozhodovat?
4 Boží Slovo obsahuje zásady, které křesťanům pomáhají se v otázce oblékání správně rozhodovat. Jsou platné bez ohledu na to, kde člověk žije a jaká je tam kultura a klimatické podmínky. Nepotřebujeme podrobný seznam toho, co je vhodné a co ne. Stačí nám biblické zásady, které navíc ponechávají prostor pro náš vkus. Nad některými se teď zamyslíme. Pomůžou nám rozpoznat, jaká je v této věci „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Řím. 12:1, 2)
OBLÉKEJME SE JAKO BOŽÍ SLUŽEBNÍCI
5., 6. Jak by naše oblečení mělo působit na druhé?
5 Apoštol Pavel vyzdvihl jednu důležitou zásadu v 2. Korinťanům 6:4. (Přečti.) Náš vzhled o nás hodně vypovídá. Mnozí lidé si dělají závěry podle toho, „co se jeví očím“. (1. Sam. 16:7) Jako Boží služebníci proto chápeme, že si na sebe nemůžeme vzít něco jenom proto, že je to pohodlné a že se nám to líbí. Biblické zásady by nás měly vést k tomu, že nebudeme nosit nic přiléhavého, odhalujícího nebo provokativního. Nevezmeme si proto na sebe nic, co by odhalovalo nebo zvýrazňovalo intimní části těla. Neměli bychom se oblékat tak, že by to druhé uvádělo do rozpaků nebo by nevěděli, kam s očima.
6 Když budeme hezky upravení, čistí a cudně oblečení, lidé si nás spíš budou vážit jako služebníků nejvyššího Boha, Jehovy. Možná se o něm budou chtít něco dozvědět, budou mít úctu k naší organizaci a rádi si poslechnou zprávu, kterou kážeme.
7., 8. Především kdy musíme být vhodně oblečení?
7 Oblékat se tak, aby to přinášelo chválu našemu svatému Bohu a dodávalo na důstojnosti dobré zprávě, je naším závazkem vůči Jehovovi, bratrům a sestrám i lidem v obvodu. (Řím. 13:8–10) To platí zvlášť tehdy, když jsme třeba na shromáždění nebo v kazatelské službě. Měli bychom se oblékat tak, jak se sluší na lidi, kteří uctívají Boha. (1. Tim. 2:10) Oblečení, které je vhodné v jedné zemi, samozřejmě nemusí být přijatelné v jiné. Svědkové Jehovovi po celém světě proto berou v úvahu místní zvyky, aby nikoho nepohoršovali.
8 Přečti 1. Korinťanům 10:31. Naše oblečení musí být vhodné a cudné také tehdy, když se účastníme sjezdů. Neměli bychom napodobovat extrémy, které jsou běžné ve světě. Nechceme působit příliš neformálně a neupraveně ani tehdy, když se ubytováváme v hotelu nebo ho opouštíme, ani ve volném čase před sjezdovým programem a po něm. Nebudeme se pak zdráhat při vhodné příležitosti vydat svědectví a hlásit se ke svědkům Jehovovým.
9., 10. Proč by nás při výběru oblečení měla ovlivnit zásada z Filipanům 2:4?
9 Přečti Filipanům 2:4. Proč musí křesťané přemýšlet o tom, jak jejich oblečení působí na spoluvěřící? Jedním důvodem je, že se Boží služebníci ze všech sil snaží řídit vybídkou: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky.“ (Kol. 3:2, 5) Někteří naši bratři a sestry žili dřív nemravně a možná stále bojují s hříšnými sklony. (1. Kor. 6:9, 10) Pokud bychom si nedávali pozor na to, jak se oblékáme, mohli bychom jim jejich boj ztěžovat. A to určitě nechceme.
10 Když jsme s našimi bratry a sestrami, jsme chráněni před lidmi, kteří propagují nemorální styl života. Svým oblečením přispíváme k mravně čistému prostředí, ať už jsme na shromáždění, nebo se sejdeme při nějaké neformální příležitosti. Je pravda, že je na nás, co budeme nosit. Všichni ale máme zodpovědnost oblékat se tak, že pro druhé bude snazší zůstat mravně čistí v tom, na co myslí, o čem mluví a jak se chovají. (1. Petra 1:15, 16) Pamatujme na to, že pravá láska se „nechová . . . neslušně [a] nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Kor. 13:4, 5)
BERME V ÚVAHU PŘÍLEŽITOST A OKOLNOSTI
11., 12. Nad čím je dobré se zamyslet, když se rozhodujeme, co si oblékneme?
11 Když se Boží služebníci rozhodují, co si vezmou na sebe, berou v úvahu to, že „každá věc a každý skutek má svůj čas“. (Kaz. 3:1, 17, Slovo na cestu) Na to, co si oblékneme, má samozřejmě vliv počasí a roční období i naše okolnosti a životní podmínky. Jehovova měřítka se ale s počasím nemění. (Mal. 3:6)
12 Vybrat si slušné a cudné oblečení může být zvlášť těžké, když je teplo. Naši bratři a sestry ale ocení, když nebudeme nosit oblečení, které je tak těsné anebo tak volné, že toho hodně odhaluje. (Job 31:1) Stejně tak když jsme na pláži nebo na koupališti, měli bychom mít na sobě cudné plavky. (Přísl. 11:2, 20) Přestože mnoho lidí kolem nás nosí odvážné plavky, nám by mělo vždycky záležet na tom, abychom dělali čest našemu svatému Bohu, Jehovovi.
13. Jak by nás při výběru oblečení měla ovlivnit rada z 1. Korinťanům 10:32, 33?
13 Zamysleme se nad další důležitou zásadou, která nám při výběru oblečení pomůže: Chceme brát ohled na svědomí druhých, ať už spoluvěřících, nebo ostatních lidí. (Přečti 1. Korinťanům 10:32, 33.) Svoji zodpovědnost nosit takové oblečení, jaké nebude druhé pohoršovat, bychom měli brát vážně. Apoštol Pavel napsal: „Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování.“ A dodal proč: „Vždyť ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Řím. 15:2, 3) Konat Boží vůli a pomáhat druhým bylo pro Ježíše důležitější než osobní pohodlí. Nebudeme tedy nosit to, co se nám líbí, kdyby to druhým mohlo bránit poslechnout si dobrou zprávu.
14. Jak můžou rodiče učit děti, aby svým oblečením dělaly čest Jehovovi?
14 Odpovědností křesťanských rodičů je učit svoje děti, aby se řídily biblickými zásadami. Rodiče by se měli ze všech sil snažit, aby oni sami i jejich děti dělali svým stylem oblékání a celkovým vzhledem Bohu radost. (Přísl. 22:6; 27:11) Jak můžou rodiče učit svoje děti, aby měly úctu k našemu svatému Bohu a jeho měřítkům? Měli by jim dávat dobrý příklad a s láskou je učit, kde a jak si vybírat vhodné oblečení. Děti by se neměly řídit jenom podle toho, co se jim líbí. Důležitější je, jestli svým oblečením budou dělat čest Jehovovi.
POUŽÍVEJ SVOBODNOU VŮLI MOUDŘE
15. Čím bychom se měli řídit, když se rozhodujeme v otázce oblékání?
15 V Božím Slově nacházíme praktické rady, které nám pomáhají rozhodovat se moudře a tak dělat Bohu čest. Při výběru oblečení se ale také řídíme osobním vkusem. Ten máme každý jiný, stejně jako finanční možnosti. Naše oblečení by ale vždycky mělo být upravené, čisté, cudné, vhodné pro danou situaci a přijatelné pro okolí.
16. Proč se snaha vhodně se oblékat vyplatí?
16 Je pravda, že vybrat si slušné a vhodné oblečení není vždycky jednoduché. Mnoho obchodů s oblečením nabízí jenom nejnovější módní trendy, a tak možná bude vyžadovat hodně času a úsilí, aby sestry sehnaly slušnou sukni, šaty nebo halenku a bratři zase takový oblek nebo kalhoty, které nebudou příliš těsné. Spoluvěřící si ale nejspíš všimnou, že se snažíš mít pěkné a vhodné oblečení, a ocení to. A radost z toho, že svým oblečením přinášíme slávu našemu nebeskému Otci, převýší jakékoli oběti, které s tím můžou být spojeny.
17. Na základě čeho se může bratr rozhodnout, jestli bude nosit vousy, nebo ne?
17 A je vhodné, aby bratři nosili vousy? Mojžíšův zákon vyžadoval, aby muži měli plnovous. Dnes ale křesťané Zákon dodržovat nemusí. (3. Mojž. 19:27; 21:5; Gal. 3:24, 25) V některých kulturách jsou upravené vousy přijatelné, nikoho nepohoršují a neodvádějí pozornost od dobré zprávy. Plnovous tam nosí dokonce i někteří jmenovaní bratři. Jiní se ale možná rozhodnou, že vousy nosit nebudou. (1. Kor. 8:9, 13; 10:32) V jiných kulturách a zemích se ale vousy nenosí a pro křesťanské služebníky nejsou přijatelné. Bratr, který by je nosil, by svým vzhledem nedělal Bohu čest a nebyl by „bez výtky“. (1. Tim. 3:2, 7; Řím. 15:1–3)
18., 19. Jak nám v otázce oblékání a vzhledu pomáhá pokora?
18 Jsme rádi, že nás Jehova nezatěžuje podrobným seznamem pravidel k oblékání a vzhledu. Místo toho nám dal svobodnou vůli, abychom dělali rozumná rozhodnutí, která by měla být v souladu s biblickými zásadami. Svým oblečením a vzhledem tedy můžeme dávat najevo, že chceme chodit „se svým Bohem v pokoře“. (Mich. 6:8, Bible21)
19 Pokorně uznáváme, že Jehova je svatý a čistý a že jeho měřítka jsou pro nás nejlepší. Když jsme pokorní, těmito měřítky se řídíme a také bereme ohled na pocity a názory druhých.
20. Jak by naše oblečení a vzhled měly působit na druhé?
20 Z našeho stylu oblékání by mělo být jasně patrné, že uctíváme Jehovu. K takovému závěru by při pohledu na nás měli dojít naši bratři a sestry i ostatní lidé. Jehova má vysoká měřítka a my je chceme ze všech sil dodržovat. Bratři a sestry, kteří se o to snaží, si zaslouží pochvalu. Jejich vzhled a vynikající chování budí v lidech zájem o dobrou zprávu a dělají čest a radost Jehovovi. Když se budeme v otázce oblékání dál moudře rozhodovat, budeme dobře reprezentovat našeho Boha, který se obléká „důstojností a nádherou“. (Žalm 104:1, 2)