1., 2. Do jaké náročné situace se Jefta a jeho dcera dostali?

 TRÝZNIVÉ čekání je u konce. Dívka právě zahlédla svého otce, jak se v pořádku vrací z vítězné bitvy. Běží ho přivítat a samou radostí zpívá a tančí. Otec se k ní ale nepřidá. Místo toho roztrhne svůj oděv a volá: „Běda, má dcero! Skutečně jsi mě přiměla, abych se sklonil.“ Potom jí řekne o slibu, který dal Jehovovi, a její sny a vyhlídky na normální život rázem vezmou za své. Přesto neváhá a svého otce povzbudí, aby svůj slib splnil. Z jejích krásných slov je vidět, jak pevnou má víru. Je si jistá, že pokud od ní Jehova něco žádá, je to pro její dobro. (Soud. 11:34–37) Když otec vidí, jak ochotně podporuje jeho rozhodnutí, je na ni velmi hrdý. Ví totiž, že z ní Jehova má obrovskou radost.

² Jefta a jeho dcera plně důvěřovali, že jednat tak, jak chce Jehova, je to nejlepší, i když to může být těžké. Byli přesvědčení, že mít Boží přízeň stojí za jakoukoli oběť.

3. V čem nám může příklad Jefty a jeho dcery pomoct?

³ Zachovat si víru není vždycky lehké. Je zapotřebí,  abychom za ni „vedli tvrdý boj“. (Juda 3) V tomto boji nám pomůže, když se zamyslíme, jak se Jefta a jeho dcera dokázali vypořádat s těžkostmi, které je postihly. Co jim pomohlo, aby si udrželi víru?

4., 5. a) Jaký příkaz dal Jehova Izraelitům, když vstupovali do Zaslíbené země? b) K čemu podle Žalmu 106 vedlo to, že Izraelité Jehovu neposlechli?

⁴ Jefta a jeho dcera měli každý den před očima tragické následky, k nimž vede nevěrnost vůči Jehovovi. O téměř 300 let dřív dostali Izraelité příkaz, aby ze Zaslíbené země vyhladili všechny obyvatele, kteří uctívali pohanské bohy. (5. Mojž. 7:1–4) Oni ale neposlechli a mnozí z nich nakonec začali Kananejce napodobovat. Připojili se k nim v uctívání falešných bohů a přejali jejich zvrácené zvyky. (Přečti Žalm 106:34–39.)

⁵ Svojí neposlušností se Izraelité připravili o Jehovovu přízeň a ochranu. (Soud. 2:1–3, 11–15; Žalm 106:40–43) Pro ty, kdo Jehovu milovali, muselo být v té době velmi náročné projevovat víru. Přesto se ale takoví lidé našli. Z Bible vyplývá, že nejen Jefta a jeho dcera, ale také například Elkana, Hana a Samuel se velmi snažili dělat Jehovovi radost. (1. Sam. 1:20–28; 2:26)

6. Jakým vlivům jsme vystaveni a co musíme dělat?

⁶ Žijeme ve světě, kde mnozí lidé uvažují a jednají podobně jako Kananejci – násilí považují za normální a jejich život se točí kolem sexu a peněz. Jehova nás chce chránit, a proto nás před těmito vlivy varuje, stejně jako varoval Izraelity. Poučíme se z jejich chyb? (1. Kor. 10:6–11) Pokud zjistíme, že jsme se v nějakém ohledu nakazili světským uvažováním, budeme se ze všech sil snažit to napravit? (Řím. 12:2)

7. a) Jak s Jeftou jednali členové jeho vlastního národa? b) Jak Jefta zareagoval?

⁷ V době, kdy žil Jefta, se Izraelité kvůli svojí neposlušnosti dostali do područí Filištínů a Ammonitů. (Soud. 10:7, 8) Útoky nepřátelských národů ale nebyly jediným problémem, se kterým musel Jefta bojovat. Špatně s ním totiž zacházeli i jeho bratři a izraelští vůdci. Nevlastní bratři na Jeftu žárlili a nenáviděli ho, a proto ho vyhnali z domova a nezákonně ho připravili o dědictví, na které měl jako prvorozený syn právo. (Soud. 11:1–3) Navzdory této křivdě ale Jefta nezahořkl. Když se na něj izraelští starší muži obrátili s prosbou o pomoc, ochotně jim vyhověl. (Soud. 11:4–11) Co možná Jeftovi pomohlo, aby dokázal zareagovat správně?

8., 9. a) Které zásady z Mojžíšova zákona mohly Jeftovi pomoct? b) Co bylo pro Jeftu nejdůležitější?

⁸ Jefta nebyl jen schopným válečníkem. Velmi se také zajímal o to, jak Bůh jedná se svým lidem. Dobře znal historii izraelského národa, a proto si uvědomoval, co je z Jehovova  hlediska správné a co špatné. (Soud. 11:12–27) Zásady, které Jehova zakotvil v Mojžíšově zákoně, Jefta přijal za své a řídil se jimi při svém rozhodování. Věděl, že Jehova po svých služebnících požaduje, aby jeden druhého milovali a nechovali vůči sobě zášť. Ze Zákona také vyplývalo, že člověk nesmí přehlížet potřeby druhých, a to ani těch, kdo ho „nenávidí“. (Přečti 2. Mojžíšovu 23:5; 3. Mojžíšovu 19:17, 18.)

⁹ Na to, jak Jefta zareagoval, mohl mít vliv i příklad věrných Božích služebníků. Patřil k nim například Josef, který byl milosrdný ke svým bratrům, přestože ho „začali . . . nenávidět“. (1. Mojž. 37:4; 45:4, 5) Možná právě jeho příběh Jeftovi pomohl, aby jednal způsobem, který se Jehovovi líbí. Jeftu určitě zranilo, jak se k němu jeho bratři zachovali. Ale bojovat za Jehovovo jméno a jeho lid bylo pro něj mnohem důležitější než jeho pocity. (Soud. 11:9) Byl rozhodnutý projevovat víru v Jehovu a to přineslo jemu samotnému i celému národu mnoho dobrého. (Hebr. 11:32, 33)

10. Jak můžeme Jeftův příklad napodobovat?

¹⁰ V čem nám může Jeftův příklad pomoct? Možná i nám občas někdo ze spoluvěřících ukřivdí nebo nás zklame. Co v takové situaci uděláme? Kdybychom kvůli tomu přestali sloužit Jehovovi, chodit na shromáždění nebo trávit čas se sborem, byla by to velká škoda. Když se budeme stejně jako Jefta řídit Božími zásadami, pomůže nám to zvládnout náročné situace a přispějeme k dobrým vztahům ve sboru. (Řím. 12:20, 21; Kol. 3:13)

11., 12. Co Jefta slíbil a co tento slib znamenal?

¹¹ Jefta si uvědomoval, že k tomu, aby Izraelity osvobodil od Ammonitů, bude potřebovat Boží pomoc. Proto Jehovovi slíbil, že když zvítězí, dá mu jako „zápalnou oběť“ prvního člověka, který mu přijde naproti. (Soud. 11:30, 31) Co tento slib znamenal?

¹² Obětování lidí je Jehovovi odporné. Jefta proto očividně neměl v úmyslu obětovat někoho doslova. (5. Mojž. 18:9, 10) Mojžíšův zákon stanovil, že zápalné oběti mají být Jehovovi předkládány celé. Jefta tedy měl na mysli, že člověk, kterého Jehovovi dá, bude po zbytek života sloužit u svatostánku. Jehova Jeftův slib přijal a pomohl mu vybojovat jednoznačné vítězství. (Soud. 11:32, 33) Kdo se ale stane tou „zápalnou obětí“?

13., 14. Jak je z Jeftových slov zaznamenaných v Soudcích 11:35 patrná jeho víra?

¹³ Vraťme se teď k situaci popsané v úvodu. Jefta se vrací z bitvy a tím, kdo ho běží přivítat, je jeho milovaná dcera, jeho jediné dítě. Teď nastává chvíle pravdy. Dodrží Jefta svoje slovo a dá svoji dceru Jehovovi, aby až do konce života sloužila u svatostánku?

¹⁴ Tím, co Jeftovi pomohlo správně se rozhodnout, byly zřejmě znovu Boží zásady. Možná si vzpomněl na slova  z 2. Mojžíšovy 23:19, která ukazují, že Boží služebníci by měli být ochotní dát Jehovovi to nejlepší. V Zákoně také stálo: „V případě, že muž učiní Jehovovi slavnostní slib . . ., neporuší své slovo. Měl by činit podle všeho, co vyšlo z jeho úst.“ (4. Mojž. 30:2) Podobně jako Hana, která zřejmě byla jeho současnicí, si Jefta uvědomoval, že svůj slib musí splnit. Věděl přitom, co to pro něj i pro jeho dceru bude znamenat. Jeho dcera bude sloužit u svatostánku, a proto nikdy nezaloží rodinu. Jefta tedy nebude mít žádného dědice ani pokračovatele rodu. (Soud. 11:34) Přesto řekl: „Já jsem otevřel svá ústa k Jehovovi a nejsem schopen se obrátit zpět.“ (Soud. 11:35) Aby dodržel svůj slib, musel sice zaplatit vysokou cenu, ale Jehova si toho velmi vážil. Rozhodl by ses na jeho místě stejně?

15. Jaký slib mnozí z nás dali a jak můžeme projevit svoji víru?

¹⁵ Když jsme se zasvětili Jehovovi, slíbili jsme mu, že budeme za všech okolností dělat to, co si přeje. Věděli jsme, že to bude vyžadovat obětavost. Jak tedy reagujeme ve chvílích, kdy máme udělat něco, co nám zpočátku není po chuti nebo z čeho máme obavy? Pokud Jehovovi sloužíme i tehdy, když to znamená opustit svoji „komfortní zónu“, je to projev víry. A i když někdy musíme přinést velké oběti, můžeme se spolehnout, že odměna od Jehovy bude ještě větší. (Mal. 3:10) Znovu se teď zamysleme nad tím, jak na Jeftův slib zareagovala jeho dcera.

16. Jak Jeftova dcera zareagovala na otcův slib? (Viz úvodní obrázek.)

¹⁶ Jeftův slib byl jiný než slib Hany. Ta slíbila, že její syn Samuel bude u svatostánku sloužit jako nazirejec.  (1. Sam. 1:11) Nazirejci se mohli ženit a mít děti. Ale Jeftova dcera se měla stát úplnou „zápalnou obětí“, a proto si tyto radosti musela odepřít. (Soud. 11:37–40) Jako dcera úspěšného vojevůdce se mohla provdat za toho nejlepšího muže v celém Izraeli. Místo toho ale měla pokorně sloužit u svatostánku. Jak na to zareagovala? Dala najevo, že sloužit Jehovovi je pro ni to nejdůležitější. Řekla: „Můj otče, jestliže jsi otevřel svá ústa k Jehovovi, učiň mi podle toho, co vyšlo z tvých úst.“ (Soud. 11:36) I když se určitě chtěla vdát a mít děti, byla ochotná se toho kvůli Jehovovi vzdát. Jak můžeme její obětavost napodobovat?

17. a) Jak můžeme napodobovat víru Jefty a jeho dcery? b) K čemu tě povzbuzují slova z Hebrejcům 6:10–12?

¹⁷ Tisíce mladých křesťanů se dobrovolně rozhodly, že alespoň nějaký čas nevstoupí do manželství nebo nebudou mít děti, aby mohli pro Jehovu dělat víc. Někteří starší bratři a sestry zase obětují čas, který by mohli strávit s dětmi a vnoučaty, a podílejí se na stavebních projektech. Další se hlásí do školy pro zvěstovatele Království a jsou ochotní se přestěhovat tam, kde je to potřeba. A jiní se snaží zařídit si věci tak, aby v období Památné slavnosti mohli víc chodit do služby. Tím vším dělají velkou radost Jehovovi, který na jejich práci a lásku nikdy nezapomene. (Přečti Hebrejcům 6:10–12.) Můžeš i ty něco obětovat, abys pro Jehovu mohl dělat ještě víc?

18., 19. Co se učíme z příběhu o Jeftovi a jeho dceři a jak je můžeme napodobovat?

¹⁸ Přestože Jefta neměl jednoduchý život, všechna svoje rozhodnutí dělal s ohledem na Jehovu. Nepodlehl negativním vlivům, kterým byl vystaven. I když s ním druzí jednali nespravedlivě, neoslabilo to jeho víru. Díky obětavosti, kterou on a jeho dcera projevovali, je Jehova mohl použít k podpoře pravého uctívání. V době, kdy druzí opouštěli Boží měřítka, Jefta a jeho dcera se jimi řídili dál.

¹⁹ Bible nás vybízí, abychom „byli napodobiteli těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby“. (Hebr. 6:12) Snažme se proto být jako Jefta a jeho dcera. Z jejich příkladu totiž jasně vysvítá jedna důležitá skutečnost: Jehova si naší víry velmi váží.