MLŽI z čeledi slávkovitých se podobně jako vilejši přichytávají ke skalám, dřevu nebo trupům lodí. Na rozdíl od vilejšů se k podkladu nepřichytí pevně, ale drží na soustavě tenkých vláken, kterým se říká byssus. Díky tomu jsou tito mlži pohyblivější a snadněji si opatřují potravu. Vlákna ale vypadají příliš slabě na to, aby vydržela nápor mořských vln. Díky čemu dokážou zajistit, že se mlž udrží na místě a vlny ho neodnesou?

Zajímavé informace: Byssová vlákna jsou na jednom konci tuhá a na druhém měkká a pružná. Vědci zjistili, že jsou z 80 procent tvořena pevným materiálem a z 20 procent měkkým, což je přesně ten poměr, který umožňuje maximální pevnost spojení. Výsledkem je, že byssová vlákna dokážou odolat silným nárazům mořských vln.

Profesor Guy Genin řekl, že výsledky výzkumu jsou „opravdu mimořádné“. Vyjádřil se: „Tajemství těchto organismů spočívá v konstrukčně perfektním spojení poddajné a tuhé části.“ Vědci jsou přesvědčení, že konstrukce byssových vláken by se dala využít k nejrůznějším účelům, například k připevňování potřebného vybavení na budovy nebo podvodní plavidla, k připojování šlach ke kostem nebo k uzavírání chirurgických řezů. „Pokud jde o spojovací metody, příroda je nevyčerpatelnou studnicí nápadů,“ říká Herbert Waite, profesor na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře v USA.

Co si o tom myslíte? Jsou byssová vlákna mořských mlžů výsledkem evoluce, nebo dílem inteligentního stvořitele?