Alpský roh — Hudba z hor

PO CELÁ staletí používali někteří usedlíci ve švýcarských Alpách ke komunikaci výjimečný nástroj — alpský roh. Vzhledem k tomu, že je dvakrát delší než člověk, který na něj hraje, nemusí se jevit jako příliš praktický. Alpský roh se však může nosit v ruce, a některé typy se dají dokonce rozložit na několik částí, které se vejdou do přenosného pouzdra. Zvuk rohu se nese alpskými údolími až deset kilometrů daleko.

 Výroba alpského rohu

Alpský roh se tradičně vyrábí ze smrkového dřeva, a tak není divu, že jeho domovem jsou nádherné švýcarské Alpy. Přírodní síly způsobují, že se na kmenech smrků rostoucích na příkrých horských svazích vytváří u země zakřivení.

Poté co řemeslník vybere strom, opatrně ho rozřízne na dvě poloviny a ty potom pomocí speciálního dláta vydlabe. To může trvat až 80 hodin. Vnitřek potom obrousí a do hladka osmirkuje. Obě části následně spojí a pevně omotá březovou kůrou. Na spodní část také připojí dřevěnou podpěru, která bude zajišťovat stabilitu nástroje během hry. Nakonec nasadí vhodný nátrubek, ozdobí trychtýř malovaným nebo ručně vyřezávaným motivem a celý nástroj natře odolným lakem.

Tradiční použití

Celé generace pastevců troubily na alpský roh z vysoko položených luk, aby dali svým rodinám v údolí vědět, že je všechno v pořádku. Především však alpským rohem svolávali krávy k dojení. Švýcarští majitelé stád dlouho věřili, že příjemný zvuk alpského rohu udržuje krávy při dojení v klidu.

Když byla během zimy stáda ustájena v údolí, mnozí pastevci šli do města a tam si hraním na roh přivydělávali. V minulosti se alpský roh používal také při svolávání mužů do války.

Jak se na něj hraje?

Na první pohled se zdá, že hrát na alpský roh musí být snadné. Vždyť nemá žádné otvory ani klapky. Je však náročné regulovat průchod vzduchu rohem tak, aby z něj vyšel kýžený tón.

Alpský roh dokáže tónů vyloudit jen dvanáct. Přestože se na něj nedají zahrát všechny melodie, byly pro tento nástroj napsány speciální skladby, které jsou v podání zkušených hráčů nádherným zážitkem.

Na alpský roh pamatovali v některých svých dílech i světoznámí hudební skladatelé. Například Leopold Mozart, otec Wolfganga Amadea, napsal skladbu „Sinfonia Pastorella“ pro orchestr a corno pastoritio, tedy druh alpského rohu. Brahms zase vytvořil zvuk připomínající švýcarský alpský roh pomocí fléten a lesních rohů a Beethoven ve své „Pastorální symfonii“ napodobil zvuk alpského rohu, aby dokreslil atmosféru pasteveckého života.

První písemná zmínka o alpském rohu se objevila v roce 1527, a to v účetní knize patřící švýcarskému klášteru svatého Urbana. Ještě dnes, tedy o téměř pět set let později, lze na rozlehlých loukách švýcarských Alp slyšet jemný zvuk tohoto hudebního nástroje.

[Obrázek na straně 15]

Alpský roh se dá rozložit a pohodlně přenášet