ČLENOVÉ duchovenstva, kteří o sobě tvrdí, že odpověď na tuto otázku znají, často učí, že utrpení je trestem od Boha. Například několik dnů po zemětřesení na Haiti jeden kazatel v hlavním městě řekl svému sboru, že katastrofa byla poselstvím od Boha. Jiní duchovní nemají tak dogmatický postoj. Jedna americká docentka religionistiky shrnula názor mnoha lidí takto: „Proč Bůh působí tyto katastrofy, je záhadou, na kterou nám nepřísluší se ptát. Naším úkolem je pouze mít víru.“

Skutečně Bůh „působí“ lidstvu utrpení? Bible důrazně odpovídá, že ne. Utrpení nebylo součástí Božího záměru s lidstvem. Avšak první dva lidé se vzepřeli Božímu panování a zvolili si vlastní měřítka toho, co je dobré a špatné. Odvrátili se od Boha a pocítili následky své volby. Jejich špatné rozhodnutí má dopad i na nás dnes. Původcem lidského utrpení však rozhodně není Bůh. V Bibli se píše: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Utrpení může postihnout kohokoli, dokonce i ty, kdo mají Boží přízeň. Ukazují to následující příklady:

• Prorok Eliša onemocněl smrtelnou chorobou. (2. Královská 13:14)

• Apoštol Pavel o sobě napsal, že ‚hladověl a také žíznil a byl skrovně oblečen a byl postrkován sem a tam a byl bez domova‘. (1. Korinťanům 4:11)

• Křesťan Epafroditos byl nemocný a „sklíčený“. (Filipanům 2:25, 26)

Nikde nečteme, že tito tři muži byli Bohem trestáni za své hříchy. Nicméně Bible nejen ukazuje, že za utrpení lidstva nemůže Bůh, ale také odhaluje, které tři základní příčiny k němu vedou.

„Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Ten, kdo se rozhodne, že bude kouřit, riskantně jezdit autem nebo nerozumně utrácet, musí pochopitelně nést odpovědnost za utrpení, k němuž jeho jednání povede.

Někdy také můžeme trpět kvůli sobeckému rozhodnutí někoho jiného. Lidé se skutečně dopouštějí těch nejhorších špatností — od nacistických zvěrstev po týrání a zneužívání dětí. Když někteří prosazují svou svobodnou vůli na úkor druhých, působí jim tak utrpení.

V prvním století spadla v Jeruzalémě velká věž a zabila 18 lidí. Ježíš se o obětech tohoto neštěstí zmínil a zeptal se: „Myslíte si, že byli větší viníci než všichni obyvatelé Jeruzaléma? Říkám vám, že ne.“ (Lukáš 13:4, 5, Jeruzalémská bible) Ježíš věděl, že to nebyl trest od Boha. Znal také tento výrok z Božího Slova: „Všechny . . . postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11) K mnoha tragédiím dochází proto, že jejich oběti jsou v nevhodný čas na nevhodném místě, nebo kvůli lidské chybě. Zprávy například ukazují, že utrpení je mnohem více, když lidé přehlížejí varování a staví budovy, které nemají konstrukční předpoklady obstát při zemětřesení nebo jiných živelních pohromách. V takových případech může souhra náhod postihnout víc lidí, a tudíž způsobit větší utrpení.

Bible říká: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (Jan 12:31; 1. Jana 5:19) Tím ‚ničemným‘ je Satan Ďábel, mocná duchovní bytost, kterou Bible označuje jako „panovníka autority vzduchu“. Satan mezi lidmi šíří „ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Efezanům 2:2) Některé zločiny, jako například genocida nebo týraní a zneužívání dětí, jsou tak otřesné, že podle mnoha lidí za nimi musí být ještě nějaká temná síla.

Je ale Bůh k našemu utrpení lhostejný? Může udělat něco pro to, aby skončilo? A udělá to?