Oravské roubené domy

Od našeho dopisovatele na Slovensku

V NĚKTERÝCH zemích lidé zachovali historii a krásu starých domů díky tomu, že vytvořili skanzeny. Jsou to vlastně jakési muzejní sbírky pod otevřeným nebem. Vystavenými exponáty jsou tradiční budovy, které byly do skanzenu převezeny, aby se dnešní lidé mohli seznámit se způsobem života i s uměleckým citem svých předků.

Navštivme společně jeden takový nádherný skanzen, který leží v srdci Evropy — totiž na Oravě, což je oblast na severním Slovensku.

Muzeum oravské vesnice

Oravské přírodní muzeum v Zuberci svými exponáty věrně zachycuje život a dějiny této oblasti. Muzeum bylo založeno roku 1967 a je v něm 74 staveb z okolních vesnic, zemědělských usedlostí i vzdálených samot. Všechny tyto budovy byly napřed rozebrány a potom převezeny do muzea, kde pak byly pečlivě složeny dohromady.

Můžeme si zde prohlédnout 11 kompletních usedlostí bohatých i prostých obyvatel Oravy — zemanů, rychtářů, zemědělců, čeledínů a řemeslníků. Po staletí se obyvatelé Oravy zabývali především zemědělstvím, a tak jsou v muzeu hojně zastoupeny i hospodářské budovy. Patří k nim seníky, stodoly neboli humna, stáje pro hovězí dobytek, koliba s ohradou pro ovce neboli košárem, a také roubené sýpky a komory. Najdeme zde i včelín, tradiční nástroje, zvonici a dřevěný kostel s napodobeninou hřbitova.

Když nahlédneme do domů, zjišťujeme, že typický oravský dům měl čtyři místnosti — předsíň, přední pokoj, kuchyň a zadní pokoj neboli komoru. Některé domy měly i nízký sklep vydlážděný plochými kameny. Domy se stavěly z otesaných kmenů a kolem oken a dveří bývaly natřené na bílo. Stavení také měla bohatě zdobené štíty. Střechu tvořily došky nebo šindele. Přední pokoj, který sloužil jako hlavní místnost domu, sice někdy měl jen hliněnou podlahu, zato stěny bývaly obíleny nebo na nich bylo hladké dřevěné obložení. V kuchyni se vařilo na otevřeném ohni a kouř unikal komínem. Teplo z kuchyně ohřívalo i přední pokoj.

Společná práce i radovánky

Způsob, jak byly uspořádány místnosti v domě, i domy ve vesnici, svědčí o silných generačních poutech a pevných sousedských vztazích. Domy i celá vesnice totiž byly přizpůsobeny společné práci. V drsných podmínkách této horské oblasti by sotva bylo možné přežít, kdyby lidé navzájem nespolupracovali. Rodiny i sousedé společně vodili na pastvu krávy, ovce a husy. Celá vesnice jednotně pracovala při žních a při odvozu zemědělských produktů na trh. Lidé také společně čistili pastviny a udržovali polní cesty.

Navzdory tvrdé práci byl život na vesnici většinou šťastný, a to hlavně v době žní. Radost přinášelo i narození telete nebo jehňat. Při takových příležitostech zněly mezi kopci písně a lidové melodie. Lidé zpívali společně za doprovodu píšťaly a harmoniky. V zimě se dívky i vdané ženy scházely ke draní husího peří,  které se používalo do polštářů a peřin. Muži si čas při práci krátili vyprávěním a na sklonku dne se celá vesnice sešla ke společnému tanci. Na některých místech této oblasti se takové tradice udržují ještě dnes.

Pohled do minulosti

Zruční řemeslníci, kteří tyto pěkné dřevěné domy stavěli, pracovali podle stavebních principů předávaných z generace na generaci. Dokázali účinně využívat místní materiály. Z toho, jak budovy zapadají do krajiny, je také zřejmá praktická moudrost a smysl pro krásu. Stavitelé do své práce zjevně vkládali nejen svůj um, ale i srdce.

Světově uznávaný architekt Ludwig Mies van der Rohe prohlásil: „Každý zásek sekyrou má svůj význam a každým pohybem dláta je vyjádřen cit. . . . Jsou zde shromážděny vědomosti celých generací. Jaký cit pro materiál a jaká síla projevu je v těchto budovách! Jak jsou hřejivé a krásné! Zdají se být ozvěnou starodávných písní.“

Když v tomto skanzenu obdivujeme architekturu, snažíme se také představit si, jak lidé v těchto staveních žili a pracovali. Snad se nám podaří, abychom si do uspěchaného moderního světa odnesli trochu pokojné atmosféry dávného způsobu života.

[Mapa na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Zuberec

[Obrázky na straně 15]

(1) Roubené domy; (2) interiér; (3) hudba a tanec v tradičních lidových krojích